15. kapitola - Nynin příběh

9. června 2015 v 0:12 | Illandris |  Čarovné hvozdy
Čarovné hvozdy
Tuhle kapitolu mám napsanou už nějakou dobu, ale pořád jsem se neměla k tomu, abych ji zveřejnila. Neustále jsem ji přepisovala, ale pořád jsem s ní nějak nebyla spokojená. Zrovna včera jsem dělala nějaké úpravy a už jsem si řekla, že se na to vyprdnu. Lepší to už asi nebude. Úplně původně jsem si představovala, že bude kapitola jiná, ale už jsem měla dost těch tajemství, ze kterých stejně každý většinu uhodne už u druhé kapitoly. Děj mám teď na dlouhou dobu vymyšlený, tak budu doufat, že tu povídku dopíšu dřív než za rok.




Druhý den vyrazili poměrně brzy. Obávali se, že kdyby příliš otáleli, opět ztratí svůj těžce vydobytý náskok. Po většinu cesty šli mlčky. Nyna se držela hodně vzadu a Will trávil veškerý čas jen se svými myšlenkami. Ať se snažil, jak chtěl, vzpomínky na to, co se stalo včera, se neustále draly na povrch a zahlcovaly mu hlavu. Nedokázal si vysvětlit, jak to, že něco takového vůbec udělal. Ano, jednou či dvakrát ho to možná napadlo už před tím, to ale neznamenalo, že by nutně něco takového musel uskutečnit.
Ten polibek ho ale stále pronásledoval. Pár dívek už v životě políbil, ale nikdy v tom nebyla taková jiskra jako teď. A přestože si za to nadával, někde hluboko uvnitř toužil po dalších.
"Co to s vámi dneska je?" ptala se Liss, která se několikrát pokoušela navázat konverzaci, ale marně. Willovi do řeči moc nebylo a od Nyny se ani nedalo čekat, že by se s Liss sama od sebe bavila.
"Nic, jenom jsem se dneska špatně vyspal," zalhal Will, kterého Liss svou otázkou vytrhla ze zamyšlení. "Co je s Nynou, to nevím, ale podle mě se chová stejně jako vždycky," dodal ještě.
Liss zavrtěla hlavou. "To si úplně nemyslím. Obyčejně má rýpavé poznámky, hlavně na tebe, ale teď jako by byla duchem někde jinde."
"Tak se asi taky špatně vyspala nebo potřebuje strávit chvilku jenom s vlastními myšlenkami," hádal Will. Osobně si myslel, že to bude spíš ta druhá věc.
Po pár hodinách chůze se před nimi objevilo rozlehlé údolí. Jen co ho Will spatřil, údivem se na místě zastavil. Údolím totiž protékala horská řeka a kolem ní byla rozeseta spousta kamenných domů. Ty domy však nestály jen podél té řeky, naprostá většina z nich byla vytesaná do skal. Tohle muselo být město Saler.
Will se zastavil a díval se na ten výjev před sebou jak smyslů zbavený. Ještě nikdy v životě neviděl něco takového. Navštívil už spoustu velkých měst, takovéhle však ne. Fascinovalo ho, jakým způsobem se lidé dokázali v horách zabydlet, nebo jak mistrně opracovali kámen, aby v něm vznikly domy a úzké cestičky, po kterých se dalo vystoupat až na samé vrcholky hor.
"Páni." Will se neubránil obdivnému povzdechu. Teď netoužil po ničem jiném, než se vnořit do toho kamenného bludiště.
"Tak pojď, Wille," pobídla ho Liss. "Bylo by dobré, abychom se do města dostali dřív, než padne tma."
Willovi údivem poklesla čelist. "My se budeme ve městě zastavovat?"
"Ano, ale jen na noc," potvrdila to Liss. "Ráno zase vyrazíme."
"A není to nebezpečné?" strachoval se Will. Jeho obličej byl přeci jen známý po celém království a nikdo by ho kvůli tučné odměně určitě neváhal udat.
"Saler je naprosto bezpečné město. Místní se o záležitosti spojenců vůbec nezajímají. Nemusíš se bát, navíc tu mám pár známých," uklidnila ho Liss, načež pomalu vyrazila kupředu k vysoké městské bráně, která vypadala tak, jako by mezi skály patřila odjakživa.
"Děláš si srandu?" To je mezitím dohonila Nyna a zhlížela na město s patrnou nedůvěrou. "Vy chcete jít dovnitř? To není dobrej nápad."
"Liss tvrdí, že to je bezpečné," řekl Will a pohlédl na ni. Sice o tom lehce pochyboval, ale Liss ho ujišťovala, že to bude v pořádku. Vděčil jí za hodně, takže by jí měl věřit.
"No samozřejmě, já zapomněla." Nyna obrátila oči v sloup a bez dalších slov prošla kolem Willa, aby následovala Liss k bráně. Will nevěřícně zavrtěl hlavou, ale taky si pospíšil, aby mu dívky neutekly.
U brány je podle očekávání zastavili dva zavalití chlapíci. Will si všiml, že na dřevěném ochozu, který byl postaven podél celé brány, hlídkovalo ještě několik mužů s luky a kušemi.
"Kampak?" ptal se jeden z těch dvou mužů u brány, který měl obličej zakrytý tmavými vousy a šel z něj docela strach.
"Rádi bychom dnes ve městě přenocovali. Ráno zase vyrazíme," odpověděla mu pohotově Liss. Will si uvědomil, že se za ní automaticky trochu krčil, aby ho ten chlap náhodou nepoznal.
Muž se zatvářil podezřívavě. "A co tady v horách hledáte? Na obchodníky vypadáte moc dětsky a na tuláky zase moc ozbrojeně." Na to se Will maličko zakabonil. Nebyl přece žádné dítě, bylo mu dvacet, což už byl dostatečný věk na to, aby byl považován za dospělého muže, který může vládnout. Proč by tedy nemohl být obchodníkem?
Liss se k němu naklonila blíž. "Abyste rozuměl, potřebujeme se nepozorovaně dostat do Rivinie a Salerský průsmyk je hlídaný."
"Prcháte před rodiči?" zajímal se muž.
"Něco takovýho," vložila se do toho Nyna a Liss jí přitakala pokývnutím hlavy. Will neřekl nic, místo toho si muže bedlivě prohlížel, kdyby se náhodou proti nim chystal nějak zakročit.
"Dobrá, ale chovejte se tu slušně. Ve městě netolerujeme zločin a vy vypadáte jako banda prohnanejch zlodějíčků." Muž jim nakonec ustoupil z cesty a otevřel mohutná dřevěná vrata. Willovi se ulevilo, protože je ten chlap odhadl až s obdivuhodnou přesností. Když branou procházela Liss, všiml si Will úšklebku, který měla ve tváři. Zřejmě ji taky mužova poslední slova pobavila.
Jakmile byli všichni bezpečně za branou, dostal Will nutkání projít si tu všechny uličky a cestičky, ale na to očividně nebylo dost času, protože Liss je vedla po hlavní třídě pořád víc do nitra města. Když přecházeli most přes řeku, která částí města protékala, uvědomil si, že je to vlastně řeka Annas, největší řeka Rivinie, která protékala přímo skrz Salerský průsmyk.
Za mostem Liss odbočila do nějaké užší uličky a po chvíli se zastavila u omšele vzhlížejícího domu, nad jehož dveřmi visela cedule s nápisem Hostinec U Jedovaté kobry.
"A jsme tu, tady dneska přespíme," oznámila jim Liss a ukázala na ten hostinec.
Nyna si posměšně odfrkla. "Sice mě láká představa pořádný postele, ale nemáme ani floka. Všechny peníze měl u sebe Jaylen a ten je pryč, jak dobře víte."
"To je pravda, Liss," přitakal Will. Výjimečně totiž s Nynou souhlasil. "Pochybuji, že nás tu nechají přespat zadarmo, i kdyby byl majitel tvůj známý."
"Zadarmo určitě ne, ale já peníze mám, takže se nemusíte strachovat," ujistila je Liss, načež vyšla pár schodů, které vedly ke vchodovým dveřím, a vzala za kliku. Will ji následoval, ale všiml si, že Nyně se moc nechtělo.
"Nelíbí se mi, že za mě bude platit nějaká malá holka," procedila skrz zuby, aby ji Liss neslyšela.
"Ty jsi přece taky malá holka," řekl na to Will a nepatrně se ušklíbl. Neznal sice její přesný věk, ale byl si jistý tím, že je dívka určitě o pár let mladší než on. A navíc byla i o hlavu menší, takže to malá na ni sedělo.
"Malá jsem možná vzrůstem, ale jinak už jsem dospělá, ty… velkej kluku." Zdálo se, že na vteřinu zapřemýšlela, jakou nejlepší nadávkou ho počastovat, než nakonec řekla tohle. Will už na to nijak nereagoval, protože se ocitli uvnitř hostince a nebylo slušné, aby se dohadovali zrovna když budou žádat o nocleh.
"Marwicku!" zvolala najednou Liss a ihned zamířila k pupkatému chlápkovi, který stál za výčepním stolem. Ten jak Liss uviděl, opustil své stanoviště a rozevřel náruč, do které se mu vzápětí Liss vrhla.
"Jsem moc rád, že tě zase vidím, Liss. Už je to docela dlouho, že?" Chlápkův hlas byl dunivý a nesl se celou místností, kde už posedávalo pár nedočkavých zákazníků. Všichni samozřejmě hned upřeli své zraky na to dění před sebou. Asi se nestávalo moc často, že by tu měli tolik cizích návštěvníků.
"No jo, přece víš, že tu nemůžu být pořád. Musím tvrdě pracovat, abych si mohla dovolit život ve městě." Liss se zahihňala a Will měl taky co dělat, aby nevyprskl smíchy. Okrádat nic netušící obchodníky, to určitě byla těžká práce.
"Vždyť já vím. A urodilo se pro tentokrát dobře?" ptal se Marwick. Už jeho tón hlasu naznačoval, že moc dobře ví, čím se Liss živí.
"Nestěžuju si, ale dneska jsem tu v docela jiné věci." Liss od Marwicka odstoupila a hlavou kývla na Willa a Nynu. "S přáteli cestujeme do Rivinie a potřebovali bychom nocleh."
Marwick podezřívavě povytáhl obočí, přičemž si Willa s Nynou měřil zkoumavým pohledem. "Do Rivinie? Tudy? Prodáváte snad něco neschváleného?"
"Spíš prcháme," upřesnil to Will a modlil se, aby byl Marwick slušný a čestný muž, který neudává lidi pro peníze.
"A copak jste provedli? Mám totiž pocit, že tebe jsem už někde viděl." Marwick pohlédl Willovi zpříma do očí a ten po chvilce ucukl, protože mu to bylo značně nepříjemné.
"To jste si mě asi s někým spletl, já vás vůbec neznám. A nic jsme neprovedli, jen jsme byli ve špatnou chvíli na špatném místě," blábolil Will. Nyna byla naopak úplně zticha, což ho trochu dopalovalo. Jindy měla plnou pusu řečí, ale když bylo třeba, tak mlčela.
"Jasně, to tvrdí každý. No… podívejte, mě do toho vcelku nic není, jde mi jen o kšeft, že?" Marwick si dlaní přejel přes svůj mohutný knír. "Liss znám dobře a postačí mi, když se za vás zaručí."
"Samozřejmě," vyhrkla Liss okamžitě. "Oni nejsou žádní lapkové ani vrazi. Byli nespravedlivě uvězněni a podařilo se jim uprchnout, proto jsou na útěku." Will horlivě přikyvoval a přidala se k němu i Nyna, která se konečně taky nějak projevila.
"No dobrá. Budete si tedy přát tři pokoje?" zeptal se Marwick.
"Stačí jeden," řekl pohotově Will. Přece jenom nechtěl, aby kvůli nim Liss příliš utrácela. V tom musel dát Nyně za pravdu.
"Takže jeden pokoj, na jednu noc?" ujišťoval se ještě Marwick. Na to všichni tři přikývli. "A jak tak na vás koukám, třikrát horká lázeň by taky nebyla na škodu, což?" uchechtl se.
"To by bylo skvělé," usmála se Liss a sáhla do svého tlumoku pro váček s penězi.
Připravit jejich pokoj trvalo místnímu personálu zhruba půl hodiny, takže se Will s Nynou rozhodli, že počkají u jednoho stolu dole v hostinci, zatímco Liss si celou dobu vesele povídala s Marwickem opřená o výčepní pult.
Když jim přišla pokojská oznámit, že je vše připraveno, Will ze své židle doslova vylétl. Mezi ním a Nynou totiž po celou dobu čekání panovalo trapné ticho přerušované jen hlaholem ostatních hostů.
"Bohužel se musím omluvit, ale třetí lázeň bude hotova až později. Do pokoje by se už nevešla," dodala ještě pokojská s kajícným výrazem v obličeji.
"To je v pořádku, já klidně počkám," odmávla to Liss. "Stejně jsem se chtěla trochu porozhlédnout po městě." Na to chtěl Will namítnout, že klidně půjde jako poslední on, protože také dychtí po procházce městem, ale nakonec si to rozmyslel. Přeci jen byl hledanou osobou číslo jedna a nechtěl riskovat, že by ho tu někdo poznal, přestože mu Liss tvrdila, že se nemá čeho bát.
Jejich pokoj byl relativně malý, pravděpodobně ten nejlevnější, který tu měli. Nacházely se zde tři dřevěné postele s pokrývkami z prachového peří, rohový stolek se židlemi a ještě jeden stolek s plechovým lavorem a džbánem s vodou. Uprostřed místnosti stály dvě kádě, ze kterých se doslova kouřilo, a mezi ně personál umístil proutěný paraván, aby se zde mohly umýt dvě osoby bez nějakého studu. Tohle konkrétně Will ocenil. Mezi ním a Nynou totiž od jistého okamžiku panovalo určité napětí, kterému by určitě nepomohlo společné koupání. K tomu by ostatně ani nedošlo, protože Will by to okamžitě zastavil. Nikdy sice nebyl stydlivý, ale teď se cítil trochu trapně.
Zabral si pro sebe káď nalevo a zmizel za paravánem. Jakmile blíže spatřil tu kouřící se horkou vodu a polici se spoustou vonných olejů, v momentě zapomněl na veškeré trapné pocity a nedočkavostí se mu úplně stáhly útroby. Veškeré jeho oblečení z něho spadlo mrknutí oka, a když se konečně celý ponořil do té horké lázně, blaženě zasténal.
"Bože, tohle jsem si nepředstavoval ani ve snu," poznamenal, načež sáhl na polici pro jeden z olejů. Šplouchání zpoza paravánu mu napovědělo, že už i Nyna vlezla do své kádě.
"To mi povídej. Mám špínu i na místech, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám," vtipkovala a Will se divil, že na jeho osobu nepronesla ani jednu nejapnou poznámku. Tahle situace k tomu přece přímo vybízela.
"Taky se nemůžu dočkat toho, až sebou praštím do té úžasné postele," liboval si stále Will a přitom si důkladně drhnul celé tělo olejem, který voněl po levanduli. "A je mi jasné, že se mi ráno vůbec nebude chtít vstávat."
"To asi nikomu z nás," přisvědčila Nyna, vzápětí si ale povzdechla. "Ach jo, nejraději bych odjela někam pryč, co nejdál od tohohle všivýho kontinentu a jeho pitomejch válek."
"Vždyť můžeš, nikdo tě tady nedrží," podotkl Will a přihodil do lázně i svoje staré oblečení, které bylo stejně špinavé a propocené jako on sám. Roztrhanou košili sice nemělo moc smysl prát, vzhledem k tomu, jak vypadala, ale kalhoty a kazajku rozhodně přemáchnout mohl.
"Slíbila jsem ti, že ti pomůžu, a svý sliby vždycky plním," řekla Nyna ostře. "A kdyby pro nás válka nějakým zázrakem dopadla dobře, nemusela bych se už dál schovávat a poprvé v životě bych byla svobodná. A to je lákavá představa."
"To jistě. Jen moc nevěřím tomu, že by to dopadlo dobře." Will byl stále skeptický, přestože díky Liss tu nějaká naděje byla.
Nyna se uchechtla. "Musíš tomu věřit. Mě už se v životě stalo pár hrozných věcí a nechci si připustit, že by to mohlo být ještě horší."
"To mě zatím v životě tolik zlých věcí nepotkalo." Will se konečně prohlásil za čistého, takže mohl vylézt z lázně ven. "Když tedy nepočítám to, že mi zemřela matka. Bylo to ale hned po porodu, takže si na ni pochopitelně nepamatuju. Otce to ale úplně zlomilo a postupně se to podepsalo i na jeho zdraví. Teď navíc jeho nemoc propukla naplno a on chřadne doslova před očima. Bojím se, že se nevrátím včas hlavně kvůli němu." Během vysoušení se Will rozpovídal o svém životě. Nebyl sice nikdy bičován a nucen neustále utíkat, avšak jeho život rozhodně růžový nebyl. Otec spoléhal na to, že místo něj brzy nastoupí na trůn a on nechtěl, aby si ho lidé pamatovali jako prince, který selhal.
"To je mi líto," šeptla Nyna. "Co je to vůbec za nemoc?"
Will pokrčil rameny. "To nikdo neví. Projevuje se postupným ubýváním sil, až nakonec člověk skončí upoutaný na lůžko."
"To zní hrozně. Můj otec se naopak těší výbornému zdraví, ale věř mi, že kdyby šlo zařídit, aby se to prohodilo, tak bych to udělala. Zdá se, že tvůj otec je dobrý člověk."
"Děkuju ti, jsi hodná," pousmál se Will a vyrazil k jedné z postelí omotaný lněným přehozem, který k lázni také obdržel. K jeho překvapení na pokrývkách spatřil čistou košili a obyčejné plátěné kalhoty. S nadšením se do toho nového oblečení nasoukal, přičemž se rozhlížel, kam odkopl své boty. Rozhodl se, že nechá Nyně trochu soukromí a půjde se podívat, jaká lákadla nabízí hospoda dole.
Vybral si ten samý stůl, u kterého před tím seděli s Nynou. Kupodivu byl stále volný, hostinec se totiž po dobu jejich koupele docela zaplnil. Zdálo se ale, že Marwick jim ten stůl podržel, protože jakmile se Will usadil, ihned se k němu přitočil s tím, že si může dát úplně cokoli a oni to potom s Liss vyrovnají. Will si tedy objednal korbel místního piva a guláš s chlebem.
Nyna přišla dolů až ve chvíli, kdy právě dostával jídlo na stůl. Když ji zahlédl, jak schází po schodech do hlavní místnosti, v okamžiku zapomněl na vůni, co se linula z talíře, a upřel svůj zrak na ni. Byl úplně okouzlen. Nyně to samozřejmě slušelo vždycky, i když byla umouněná od prachu a hlíny, ale zdálo se, že se teď vymydlila do ještě větší krásy. Pleť měla úplně čistou a lehce zarudlou, zřejmě od usilovného drhnutí. Dlouhé vlasy, které byly stále mokré z koupele, jí v pramenech splývaly až pod prsa. Jak ji tak sledoval, najednou mu v paměti vytanula jedna vzpomínka, stará pár let. Byla v ní dívka, která také takhle vstoupila do místnosti a všem hned učarovala. Ta vzpomínka se mu spojila s obrázkem Nyny a následkem toho si uvědomil naprosto šokující věc. Ještě než vůbec začala celá tahle lapálie s bývalými spojenci, on a Nyna se už jednou viděli a nebylo to ani na cestách ani v žádném vězení. Bylo to v danhellském královském paláci, při příležitosti uzavření spojenectví s Ostrovany.
"Sakra!" zaklel Will a šokovaně si zakryl ústa rukou. Dál ale zíral na Nynu, jako by nemohl uvěřit tomu, co vidí.
"Co se děje?" Nyna si změny jeho chování samozřejmě všimla. Přisedla si k němu a naklonila se trochu blíž, aby je ostatní hosté neposlouchali.
"Proč jsi mi to neřekla?" udeřil na ni Will, ale také při tom šeptal.
"Co jako?" nechápala.
"Že jsi danhellská princezna, tvým tyranským otcem je samotný král Pius a Liam je tvůj bratr! Proto po tobě pořád tak jde!" vypálil na ni Will. "A navíc se doopravdy ani nejmenuješ Nyna."
Nyna na něj šokovaně vytřeštila oči, ale vzápětí svůj šok zamaskovala za zamračený úšklebek. "Jmenuju se Nyna asi tak, jako ty se jmenuješ Will," řekla kousavě. Zajímavé bylo, že ze všech těch věcí, co na ni Will vychrlil, reagovala pouze na tohle. "Moje celý jméno je Nynaelle. Nyna je prostě jeho zkrácenina, kterou používám už od dětství. Říkají mi tak úplně všichni, kromě otce, protože ten samozřejmě dělá všechno proto, aby mě neustále vytáčel. Will je taky zkratka, celým jménem jsi Willem, pokud si dobře pamatuju."
"Což jenom potvrzuje to, že mám pravdu," utrousil Will. "Ale čert vem nějaká jména. Mě zajímá, proč jsi mi to neřekla?"
"Nepovažovala jsem to za důležitý."
To Willa dopálilo. "Nepovažovala jsi to za důležité?!" zopakoval po ní s jistou prudkostí. "Promiň, ale to, že je někdo členem královský rodiny, která patří k mým nepřátelům, mi připadá důležitý. A to ani nezmiňuju to, jak ses do mě celou dobu navážela kvůli mému původu a přitom sis měla sama zamést před vlastním prahem!"
Nyna si povzdechla. "Ano, skutečně jsem byla princezna a to slovo byla je důležitý. Teď už totiž žádná princezna nejsem. Nebo na mě snad vidíš šaty s vlečkou a korunku?"
"To ne, ale já je taky nemám."
"Jenže až se ty vrátíš domů, tak zase princem budeš. Já už ale princeznou nikdy nebudu a být ani nechci!" vysvětlovala Nyna. "A proč jsem ti o tom neřekla? Právě kvůli tomu, že by sis myslel, že jsem tvůj nepřítel. A taky jsem byla zvědavá, jestli na to někdy přijdeš sám."
"A jak bych na to asi měl přijít?" rozohnil se opět Will. "Viděl jsem tě jenom jednou v životě, když ti bylo asi patnáct. Teď zrovna se té princezně trochu podobáš, ale normálně vypadáš úplně jinak."
"To sice jo, ale měl jsi spoustu jiných vodítek. Třeba zrovna Liama. Když jsme se s ním setkali, myslela jsem si, že přijdeš na to, kdo jsem." Nyna se usmívala, zatímco Will stále zuřil.
"No dobře, tak jsem asi měl trochu delší vedení!" vyprskl. "Ale pořád to nevysvětluje ty posměšky."
"Připadaly mi vtipný," řekla Nyna jako by nic. "Od dob, co jsem žila v paláci, nesnáším všechny ty namyšlený šlechtice, krále, prince a tak dále. Myslela jsem si, že jsi jedním z nich, proto jsem to dělala. A i když teď vím, že jsi úplně jiný, než jsem si myslela, stejně jsem s tím nepřestala, protože mě to až moc baví."
"No to je ohromně vtipné," zabrblal Will a mohutně si lokl ze svého korbelu. "Celou dobu ses vesele bavila na můj účet a dělala ze mě úplného hlupáka."
"Ale tys mi to často taky dost drsně oplácel," bránila se. "Takže si zase za takovýho hlupáka nebyl."
"Chtěl jsem ti to vrátit, protože se mi nikdy nestalo, aby se mnou nějaká holka mluvila takovýmhle příšerným způsobem," přiznal Will a začal se pomalu uklidňovat.
"Je vidět, že jsi ještě nic nezažil," odfrkla si Nyna. V tu chvíli se u jejich stolu objevil Marwick a ona si hned objednala pohár vína a k jídlu to samé, co měl Will.
"A co jsi vlastně provedla, že tě tvůj otec nechal zbičovat?" Will využil toho, že byla Nyna v dobré náladě, a obrátil list. Teď měl šanci se o ní dozvědět něco víc. Když už věděl, kým ve skutečnosti je, neviděl důvod, proč by mu dál měla všechny ty věci tajit.
Nyna se zamračila. "O tom se mi mluvit nechce, je to minulost."
"Ale já ti o sobě řekl první poslední, i když to pro mě bylo třeba těžké. Navíc si myslím, že mi dlužíš vysvětlení," stál si za svým Will. Chtěl mít stoprocentní jistotu, že ho Nyna nezradí, když patří k Ostrovanům.
"Neříkej mi, že jsi o té záležitosti nic neslyšel. Otec sice všem nařídil přísné mlčení pod pohrůžkou trestu, ale i tak něco uniklo ven. Ostrovy jsou malé království a klepy se tam šíří rychle." Nyna se rozpovídala, ale bohužel stále kroužila jen okolo. Pravou podstatu té věci se Will stále nedozvěděl.
"V Rivinii to chodí stejně, přesto se k nám nic nedoneslo. Až do teď jsem neměl ani tušení, že danhellská princezna zmizela a hledá ji královská garda po celém kontinentu."
"Ale na Ostrovech určité zvěsti kolují. Sama jsem je slyšela." Nato si Will uvědomil, že vlastně i on zaslechl povídačky o ztracené princezně. Tehdy v té rybářské vesnici, kde se setkali s Jaylenem.
"Mě ale stále zajímá, jaká je pravda? Co se stalo ve skutečnosti?" vyptával se dál Will. Tentokrát už Nyně nehodlal dovolit se tomu tématu úspěšně vyhnout.
Nyna hlasitě vydechla a prsty si prohrábla neposedné vlasy. "No dobrá, povím ti to. Ale slib mi, že se k tomu nebudeš vyjadřovat nějak odsuzovačně."
"Slibuju." Na důkaz slibu Will ještě udělal to známé gesto se dvěma vztyčenými prsty.
"Tak jo… Prostě jsem se zamilovala do někoho nevhodnýho. Teda podle otce, samozřejmě."
"Jakým způsobem nevhodného?" nechápal Will.
"Nebyl urozený," upřesnila to Nyna. "Byl to královský podkoní."
Will se pobaveně zazubil. "Tak podkoní? To je skoro stejné jako pasačka koz nebo chovatelka prasat, pamatuješ?"
"To teda není stejný," vyprskla na něj Nyna. "Já byla doopravdy zamilovaná, kdežto ty… asi těžko, co?"
"To máš pravdu, jenže já tak nějak nechápu, v čem byl ten problém. Tak ses holt zamilovala do nevhodného. To snad ještě nemusí být důvod k tomu, aby sis za to vysloužila pár ran bičem."
"Přesněji to bylo sto ran, takže žádných pár," opravila ho Nyna zachmuřeně. "A ano, u tebe by to problém nebyl, protože nejsi holka a nemáš takovýho otce, jakýho mám já."
"Proč by to mělo souviset s pohlavím?"
"To totiž byla logika mýho otce. Byl zklamanej, že jsem se nenarodila jako kluk. Chtěl mít hodně synů a vychovat z nich svoji osobní stráž. Já jsem mu svým narozením plány zhatila a navíc krátce nato zemřela moje matka. Další čára přes otcův rozpočet. Měl to všechno perfektně nalinkovaný a já se mu do jeho plánů moc nehodila. Mohla jsem mu být k užitku jen tím, že by mě výhodně provdal někam na Východ a získal by tak nového, mocného spojence. Jenže když zjistil, že se tajně scházím s Calem, jeho podkoním, začal příšerně zuřit, protože tím jsem mu překazila úplně všechno. Už měl pro mě dohodnutej sňatek s nějakým bohatým králem z Východního kontinentu a najednou to všechno definitivně padlo." Nyna se odmlčela a maličko se pousmála.
"Ale proč to padlo?" Will tomu opět nerozuměl. Vždyť bylo přece úplně jedno, s kým se scházela. Otec jí mohl prostě sňatek nařídit.
"No proč asi. Nikdo bohatej a mocnej si přece nevezme pošpiněnou princeznu, o který kolují zvěsti, že se tahá s nějakým podkoním!" Nyna ta slova doslova vyplivla a poté pohlédla na udiveného Willa. "Tak to ale nebylo. S Calem jsme… Takový vztah jsme spolu neměli, na to byl Cal moc čestný. Chtěl počkat, dokud spolu neutečeme někam daleko, kde už přestanu být princeznou. Jenže otec mi pochopitelně nevěřil. Oba nás nechal uvěznit a pak svolal soud, kde jsme se měli zpovídat ze svých údajných hříchů. Mě nakonec odsoudili ke sto ranám bičem, zatímco Cal…" Nyna se ve svém vyprávění najednou zastavila a Will si povšiml, že se jí lesknou oči. Už z toho mu došlo, že to s Calem nedopadlo dobře.
"Dostal nejvyšší trest?" zeptal se opatrně a dokončil tak větu za Nynu. Ta jenom lehce přikývla.
"To ale nebylo to nejhorší. Otec mě přinutil se na tu popravu dívat. Stála jsem hned v první řadě."
"Proboha, to je strašné." Will šokovaně otevřel pusu, ale nic jiného už z něj nevypadlo. Neexistovala slova útěchy, která by se v tomto případě dala použít. Will tedy místo toho vzal Nynu jemně za ruku, kterou měla položenou na stole.
"Byl to asi nejhorší zážitek v životě. Na konci jsem pak omdlela. Když jsem se potom probrala opět ve svý cele, myslela jsem, že to byl jenom sen. Ale nebyl, byla to ta nejhorší noční můra. Ale díky Calově prozíravosti a Sailonovi, kterýho mi daroval, se mi podařilo uprchnout dřív, než mi bičem stačili rozsekat kompletně celý záda."
"Takže jsi se z vězení dostala stejným způsobem, jako když jsme prchali spolu? Zase pomocí toho drátu?" zajímalo Willa.
"Jo, ale tehdy mi trvalo mnohem dýl, než jsem si dveře od cely odemkla, proto jsem si bohužel ještě stihla dojít pro čtyřicet ran… A zbytek toho příběhu už znáš."
"To znám, ale je ještě pár věcí, který mi jsou nejasný."
Nyna si povzdechla. "Jaký věci?"
"Třeba proč jsem tě nikdy před tím neviděl, ačkoli jsem ve vašem paláci trávil poměrně dost času?"
"Protože jsem byla celý dny zavřená ve svejch komnatách a otec mě nikam nepouštěl. Měl mě jako trumf, kterej pak mohl vytáhnout, až by mu to přišlo vhod. Nechtěl mě zatěžovat okolním světem, chtěl abych byla čistá jako plátek lilie. Všem samozřejmě tvrdil, že se o svou jedinou dceru tak hrozně bojí, že ji raději drží pod zámkem, aby nepřišla k úhoně. Když jsem trochu vyrostla, přemluvila jsem ho, abych mohla chodit alespoň do palácových zahrad. A tam jsem potom potkala Cala, takže to moje předchozí věznění bylo přece jenom opodstatněný." Nyna se znovu zašklebila, načež ze sebe setřásla Willovu ruku, aby si mohla důkladně přihnout z poháru vína, který jí Marwick zrovna donesl.
"A kde ses naučila přežívat v divočině, bojovat, lovit, připravovat maso a tak?"
"To Jaylen. A samozřejmě jsem se tajně cvičila i doma. Jakmile otec s Liamem odjeli na hon nebo nějakou jinou výpravu, Cal mě učil zacházet s mečem a lukem. Vděčím mu za hodně."
"Musí být hezké mít po svém boku někoho takového," zasnil se na okamžik Will. Pokud šlo o něj, nikdy ještě do nikoho zamilovaný nebyl, všechny jeho dosavadní kontakty s dívkami byly jen povrchní.
"Je to hezký," souhlasila Nyna. "Ale mít to a vzápětí o to přijít… to je strašný. Kvůli tomu pochybuju, že bych se někdy v životě vůbec vdala."
"A co když potkáš někoho dalšího, do koho se zamiluješ?"
"To se nikdy nestane. Nikdy už nechci zažít tu hroznou bolest."
 


Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 13. srpna 2015 v 21:14 | Reagovat

řekni že budeš dělat nějaký čurymuryfuk a toho kluka oživíš! sice by to byl malinko nevyhratelnej trojuhelník, ale Snape to vzal...
jo a proč celou dobu žiju v tom, že jim je tak třináct? :D
už teď se těšim na další drbing!

2 Illandris Illandris | Web | 18. srpna 2015 v 14:30 | Reagovat

[1]: To asi spíš ne, já jsem odpůrce trojúhelníků:) Jo no, chovají se na těch třináct :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama