14. kapitola - Vodopád překvapení

29. března 2015 v 21:33 | Illandris |  Čarovné hvozdy
Čarovné hvozdy
Že já to ale poslední dobou jedu. Je to zvláštní, ale opravdu asi zrovna přišlo období, kdy mě zase blog baví. Snad to vydrží co nejdéle, ale mám něco promyšleno, tak uvidím:)
Jinak ke kapitole, z určitého důvodu je to zatím snad moje nejoblíbenejší kapitola. Psala se úplně sama. Tím sice moje zásoba zase končí, ale doufejme, že brzy přijde inspirace. Mimochodem, kapitola je asi moc dlouhá nebo co, takže mi ji blog odmítl zveřejnit tak, aby byly jednotlivé odstavce oddělené mezerou. Lépe se to čte, ale blog je prostě blog:)




Will zůstal chvíli stát na prahu jeskyně, ale potom se rozhodl, že si půjde lehnout. Beztak už nastal čas, kdy ho měl někdo na hlídce vystřídat, protože se taky potřeboval trochu prospat. Nyna byla někde venku, což znamenalo, že by si určitě všimla, kdyby hrozilo nějaké nebezpečí.
Jeho pokrývku teď měla Liss, tím pádem mu nezbývalo nic jiného, než si lehnout přímo na studenou, hrbolatou zem. Pod hlavu si dal svoji tornu, aby měl alespoň něco, co by připomínalo polštář, když už nic jiného.

Ráno Willa probudila podivná vůně něčeho pečeného, která pronikla až do jeskyně a dráždila jeho chuťové buňky. Okamžitě vstal a dal se za tou vůní, kterou ale nedokázal identifikovat.
Venku našel akorát Liss, která seděla u malého ohniště, a klacíkem s ostrou špičkou se přehrabovala ve žhavých uhlících. Když k ní Will přistoupil blíž, zjistil, že uvnitř uhlíků se skrývá několik baňatých, oranžových plodů, které vzdáleně připomínaly brambory.
"Dobré ráno," pozdravil Will Liss a přidřepl si k ní. "Copak to je?"
Liss mu pozdrav s úsměvem oplatila. "Tobě taky. Tohle jsou hlízy jedné horské rostliny. Přihodila jsem k tomu nějaké koření, které nám zbylo, a voní to docela dobře, ne?"
"Počkej!" Will na ni vyplašeně pohlédl. "Když nevíš přesně, co je to za kytku, asi bychom to neměli jíst. Co když je to jedovaté?"
"Jsem si naprosto jistá, že se hlízy téhle rostliny běžně jí, jen si nemůžu vzpomenout na její jméno," stála si za tím Liss a Willovi se maličko ulevilo. Jak šlo o Salerské hory a něco, co v nich rostlo, musel být ostražitý.
"Kde je Nyna?" ptal se, přičemž se rozhlížel kolem sebe, jestli ji někde neuvidí.
"Šla se poohlédnout po něčem, co by se dalo ulovit. Ale pochybuju, že zrovna tady něco objeví. Je tu samé kamení a žádná zeleň. Musíme popojít někam dál."
"To je asi pravda," přisvědčil Will. "V tom případě by se ale měla hned vrátit, abychom co nejdříve vyrazili. Už tak se náš náskok určitě čím dál víc ztenčuje."
"Když jsem Nynu střídala na hlídce, chovala se vážně divně. Stalo se něco, když jsem spala?" Liss na Willa pohlédla s tázavým výrazem ve tváři.
Will zavrtěl hlavou. "Nic podstatného, znáš to…" Snažil se mlžit. Nyna by asi nechtěla, aby Liss vykládal o měsíčních kamenech. Určitě by si pak myslela, že ji Liss chce ještě okrást.

Hlízy byly za chvilku hotové a jejich vůně se linula po celém okolí. Will měl takový hlad, že nečekal až vychladnou, a pustil se do nich hned. Kupodivu chutnaly až překvapivě dobře.
"Tak co tu naše kuchařka nakonec uvařila?" To se zpoza skalního výčnělku vyloupla Nyna, kterou sem zjevně přilákala ta vůně. Tón jejího hlasu zněl lehce posměšně, jako by snad pochybovala o Lissiných kuchařských dovednostech.
"Jsou to nějaké hlízy, ale je to výborné," odpověděl jí Will s plnou pusou. "Dneska hlady neumřeme."
"Hlízy z čeho?" Nyna zvědavě povytáhla obočí. "Jak můžeš vědět, že nás nechce otrávit?" Hlavou nenápadně pokývala směrem k Liss, ale vzhledem k tomu, že tu nikdo jiný nebyl a Nyna navíc mluvila dost nahlas, mohla by na Liss klidně ukázat prstem a vyšlo by to nastejno.
"Jasně, já jich snědla plnou hrst. To bych musela chtít otrávit i sama sebe. Navíc, kdybych vám chtěla ublížit, mohla jsem to udělat už dávno," ohradila se Liss ostře. Will souhlasně přikývl, protože měla samozřejmě pravdu. Nechápal proč je Nyna pořád tak podezíravá, nehledě na to, že jim Liss přeci před nedávnem zachránila život, když odehnala Liama a jeho muže.
"No dobrá," vzdala to Nyna a přisedla si k ohništi. "Mám takovej hlad, že bych jedla i kameny."
"A jaký byl lov?" zajímal se Will, ačkoli to, že měla Nyna prázdné ruce nenaznačovalo, že by byl úspěšný.
"Nic, co by stálo za řeč." Nyna svou porci tak hltala, že jí skoro nebylo rozumět. "Musíme doufat, že nám nad hlavou proletí nějaké divoké husy, jinak budeme muset jíst ještěrky. Těch je tu plno."

Po skromné snídani posbírali všechny své věci, aby mohli co nejrychleji zase vyrazit. Po včerejších temných mračnech nebylo ani památky, obloha nad nimi byla jasně modrá. Slunce začalo neskutečně pálit, takže jejich mokré šaty uschly hodně rychle. Postupem času začalo být Willovi pořádné vedro, protože slunce bylo nemilosrdné a nedalo se před ním skoro nikde skrýt.
Will byl teď rád za svou potrhanou košili bez rukávů, která alespoň příjemně větrala. I tak se ale příšerně potil, hlavně v obličeji. Každou chvilku se snažil svoje suché rty svlažit vodou, ta ale začínala také teplat, navíc mu rychle docházela.
"Už abysme byli dole v údolí. Tam snad takový vedro nebude," zasténala Nyna, která si své dlouhé vlasy stáhla pomocí větvičky do nějakého podivného drdolu, aby se jí nelepily zezadu na krk. Volnou rukou se neustále ovívala a Will si všiml, že v obličeji poněkud zrudla. On na tom ale asi nebyl o moc lépe.
"To není jisté. Počasí tady v horách je hodně nevyzpytatelné," řekla Liss, jejíž krátký účes se zdál být praktický v jakýchkoli situacích. Will měl vlasy zplihlé potem a lepily se mu k obličeji i krku. Nevěděl, co bylo lepší, jestli se roztékat v dešti, anebo vařit na slunci.
Když se zahleděl na oblohu nad sebou, spatřil sokola Sailona, který nad nimi kroužil, aby je hlídal. Will na něho upřel svůj pohled ještě více, protože se mu zdálo, že ještě před pár vteřinami sokol ladně plachtil vzduchem, zatímco teď se začal chovat divně. Vrhal se střemhlav k zemi a potom zase mizel za skalními masívy. Jeho zvláštní kreace doprovázely pištivé zvuky.
"Nyno," oslovil Will dívku, která šplhala před ním. Právě překonávali vysoký skalnatý výčnělek, který trčel z hory.
"Co je?" Nyna se na Willa otočila a ve svém tempu mírně polevila.
"Ten tvůj sokol se chová nějak divně."
"Co?" Nyna vzhlédla nahoru na oblohu, aby se sama přesvědčila. Vzápětí její rysy v obličeji úplně strnuly. "Kruci, zase nás našli! Jsou nám v patách!" zvolala, čímž zburcovala i Liss, která jejich malou skupinku vedla a měla před nimi pár metrů náskok.
"Ne!" vyjekl Will a ohlédl se za sebe. Zatím nikoho neviděl, ale upřeně se zadíval na vrcholek jiného skalního výčnělku, který zdolali zhruba před pár minutami. To znamenalo, že takový je také jejich náskok. To bylo hodně zlé.
"Liss!" zavolal na ni hlasitě, aby ho slyšela. "Liam je někde za námi."
Liss se zastavila. "Opravdu? Jak to víš?" ptala se. Will jen ukázal na oblohu, kde létal sokol. Liss to okamžitě pochopila a zatvářila se velice vystrašeně. "To nás teda dohonili rychle. Zřejmě cestovali i v tom dešti. Muselo jim dojít, že nás to hodně zpomalí, takže toho využili," odhadovala Liss a mezitím Will s Nynou došli až k ní.
"Co budeme dělat?" zeptal se Will a lapal po dechu. Byl vyčerpaný už teď. "Tady jim neutečeme. Není to jako utíkat lesem. Tam se člověk schová třeba na strom, může kličkovat… Tady ale není nic."
Liss mu konejšivě položila ruku na rameno. "Může se nám to povést. Kousek odsud je místo, kde se jim ztratíme. Pokud tedy budeme mít větší odvahu než oni."
"Co tím myslíš?" ptala se Nyna podezřívavě. Opět byla přesvědčená o tom, že na ně Liss šije nějakou boudu.
"To uvidíte, teď bychom ale měli hned přidat. Něco mi říká, že už jsou na dohled."
Měla pravdu, protože jen chvilku potom, co se rozeběhli, se na úbočí objevili první Liamovi vojáci v čele s ním. Takhle na dálku si tím sice Will nebyl jistý, ale zdálo se, že vypadají taky pěkně zdrchaně. Ani jim se nevyhnuly nástrahy hor.
"Honem!" zařvala Liss poté, co je také spatřila. "Ještě máme před sebou kousek cesty." Will se po její výzvě snažil zrychlit, ale všiml si, že Nyna naopak zpomalila. A co víc, úplně se zastavila. Will zastavil také a vytřeštil na ni oči.
"Co to sakra děláš?!" křikl na ni. Nyna ho ale neposlouchala, místo toho si klekla a sundala si luk, který nesla na zádech. Pak bleskově sáhla do toulce pro šíp, natáhla tětivu, a poslala šíp směrem k jejich pronásledovatelům. Ti ji samozřejmě museli vidět, takže se ihned začali krýt, Nyna přesto jednoho z nich trefila do nohy.
Will zamířil k ní, to ale už založila další šíp. "Na to se vykašli. Nemáš dostatek času ani dostatek šípů, abys je všechny postřílela. Šetři si ty šípy na lepší příležitost!"
Nyna se na něj otočila. "Nevěřím Liss, určitě nás vede do pasti."
"Proč by to dělala?" nechápal. Tohle už si snad milionkrát vyjasňovali.
"To nevím, ale stejně jí nevěřím."
"Nemáme jinou možnost, musíme jim utéct." Otočil se zase na druhou stranu, ale Liss nikde neviděl. Tímhle zdržením ji ztratili z dohledu. "Dělej, musíme Liss najít, bez ní jsme tu ztraceni!" chytil Nynu za předloktí a vytáhl ji na nohy. Pak se rozeběhl tím směrem, o kterém se domníval, že jím běžela i Liss. Nyna se naštěstí nechala přemluvit, a tak teď běželi společně.
Vojáci pochopitelně také výrazně zrychlili tempo. K Willově hrůze byli mnohem rychlejší, než očekával, takže se jejich vzdálenost pořád tenčila.
"Wille!" Will zaslechl hlas, který se za ním nesl jako ozvěna. Liam s vojáky už se k nim tedy dostali na doslech. "Nemáte nejmenší šanci mi uniknout. Radši to hned vzdejte. Přísahám, že vyváznete bez zranění. Když se nám ale budete bránit, nemůžu vám slíbit, že se vám nic nestane!"
"To určitě!" zavolal za ním Will kousavě. "Určitě už se nemůžeš dočkat, až mi mečem podřízneš hrdlo!"
"Na tvoji hlavu je vypsaná velká odměna. To bych musel bejt blázen," nesouhlasil s ním Liam. Will nechápal, jak to, že Liamův hlas nezněl skoro vůbec zadýchaně. On naproti tomu skoro cedil krev.
"Sakra, nebav se s ním!" okřikla Willa Nyna. "Akorát se tím ještě víc vyčerpáš." To byla pravda, takže ji Will raději poslechl. Liamovi se očividně nelíbilo, že v konverzaci ustal, a snažil se ho všemožně popichovat. Vyčerpat Willa mluvením byl zřejmě od začátku jeho plán a nebýt Nyny, Will by se s ním klidně dál dohadoval.
Liss stále neviděli, ale po pár minutách doběhli k nějakému horskému potoku, který vytvářel kaskádovité vodopády. Tekl přímo přes cestu, která za ním už ale bohužel nikam nevedla. Will s Nynou se ihned zastavili a jako omámení zírali na tu hladkou skalní stěnu, která stála před nimi. Vlevo byla téměř ta samá stěna, po které dolů stékal vodopád, a napravo pak příkrý sráz. Byli v pasti, protože na tyhle skály by se nikdy nevydrápali.
"Říkala jsem ti to!" zaječela Nyna s jistou panikou v hlase. "Říkala jsem ti, že nás vede do pasti, ale ty né, já jí věřím. Pěkný kecy!"
"Buď zticha, tímhle nic nevyřešíme," okřikl ji Will a usilovně se snažil vymyslet, co dál. Vrátit se zpátky nemělo smysl, Liam už byl skoro u nich. Teď ho sice neviděli, ale to nebude dlouho trvat.
"No tak to jsem zvědavá, co pan myslitel vymyslí. Tvůj mozek by si měl pohnout, jestli nechceme skončit v poutech." Will nad tím jen mávl rukou a přistoupil blíž ke srázu, aby se podíval, co je na dně. Stál na místě, kde potok najednou mizel a v dalším dlouhém vodopádu padal dolů. Will tam spatřil malé jezírko, které bylo lehce zahaleno vodní tříští. Vypadalo to, že tohle byla jejich jediná naděje.
"Musíme skočit," řekl Nyně poté, co od kraje propasti trochu poodstoupil. "Dole je jezero, s trochou štěstí to náš pád zbrzdí."
Nyna na něj pohlédla s naprosto vyděšeným výrazem. "To nemyslíš vážně. Nemůžeš vědět, jak je to jezero hluboký, nebo jestli tam dole nejsou kameny. Můžeme se tam rozsekat na maděru!"
"A co bys radši?" vyštěkl na ni. "Rozsekat se na maděru, nebo padnout Liamovi do rukou?"
Nyna zaváhala. "Asi radši skočím," řekla nakonec, ale hlas se jí chvěl. Will měl taky příšerný strach, nicméně jim nezbývalo nic jiného. Mohli se taky pokusit bojovat, ale proti bezmála tuctu mužů neměli šanci.
"Tak jo, měli bychom tu ale nechat zbraně. Jak dopadneme, mohly by nám ublížit." Will velice neochotně vytáhl z pochvy svůj meč a schoval ho do trnitého keře, který rostl vedle potoka. Doufal, že ho tady Liam nenajde. Nyna přihodila svůj krátký meč a ještě luk s šípy.
"S dopadem by se stejně zlomil a šípy by uplavaly," vysvětlila, proč se luku zbavuje. Nůž, který ukrývala v botě, si ale ponechala, stejně tak jako pár vrhacích dýk, které měl i Will. Ty se ale pohodlně vešly do torny, takže to tak nevadilo.
Když byli hotovi, vstoupil Will přímo do koryta potoka a brodil se až ke kraji. Vody v něm bylo sotva po kolena a Will mohl jen doufat, že v jezírku jí bude víc. Nyna šla hned za ním a bylo na ní vidět, že se úplně chvěje. Když stáli na samotném okraji, usilovně se snažili nedívat se dolů. Takhle si mohli myslet, že seskakují jen z nějakého nízkého kamene.
"Tak na tři?" zeptal se Will Nyny a pohlédl na ni. Ta jen kývla a ke chlapcovu údivu ho chytla za ruku.
"Společně," zašeptala a pak začala počítat. "Raz…" Willovi se stáhly útroby. "Dva…" Nynin hlas zněl skoro jako nářek dítěte. "Tři!" Oba se současně odrazili a pak už jen padali do propasti pod sebou. Během pádu se jejich spojené ruce rozdělily. Willovi nepříjemně hučelo v uších a měl pocit, že tohle je jeho konec.
Nohama doslova rozstříknul vodní hladinu a náraz byl tak mohutný, že si kolenem málem vyrazil zuby. Vodní hladina se pod ním zavřela a on jako střela klesal ke dnu. Zachoval si tolik chladného rozumu, aby se dokázal ode dna silně odrazit a pokusit se vyplavat ven. Náraz do vodní hladiny s ním pořádně otřásl a celé jeho tělo pulzovalo bolestí. On si ale chtěl zachránit život za každou cenu, takže sebral všechny síly, co mu zbývaly, a plaval nahoru.
Spatřil světlo. Voda v jezírku byla čistá, tím pádem sluneční paprsky pronikly i do hloubky. Will stále stoupal směrem k tomu zářícímu kotouči, až po chvilce konečně vystrčil hlavu z vody.
Pořádně se rozkašlal a snažil se vyplivnout veškerou tekutinu, která se mu dostala do pusy. To bylo ale složité, jelikož měl pocit, že má vodu i v plicích.
"Nyno!" Rozhlížel se kolem sebe a hledal dívku, ta však nikde nebyla. "Nyno!" zopakoval ještě jednou její jméno. Potom ji konečně spatřil. Její hlava se vynořila jen pár metrů od něj.
"To byl vážně skvělej nápad," procedila kousavě, přičemž všude kolem prskala vodu. "Ten dopad mě málem vykostil."
"No mohla jsi klidně vymyslet něco lepšího. Prostor k tomu byl, jenže tys místo toho vedla nějaké připitomělé řeči," uzemnil ji Will. Byl rád, že ten pád přežil, a ona mu to nadšení prostě musela hned zkazit. Nechtěl už se s ní dál handrkovat, místo toho radši začal pomalu plavat ke břehu.
Nyna plavala hned za ním, ale se stěžováním si nepřestala. "Zajímalo by mě, kam se zdejchla ta malá podrazačka. Určitě zalezla do nějaký díry a teď se nám směje."
"Jo, to byl celou dobu její plán," utrousil Will, zatímco se belhal na břeh. Logicky měl mokré úplně všechno, i věci v torně. Ta sice nepropouštěla vodu v deštivém počasí, nicméně koupat se s ní opravdu nedalo. "Měli bychom se hned ztratit a nezůstávat u břehu. Bude lepší, když Liam neuvidí, že jsme pád přežili," navrhl potom a k Nyniným předchozím poznámkám se už nevracel.
"To asi jo," přitakala. "Popojdeme ještě nějakej kus, ať zase získáme náskok. Liam nebude mít odvahu skočit, takže nás jen tak nedostihnou."
A tak opět vyrazili. Zpočátku jim úplně mokré oblečení vůbec nevadilo, naopak příjemně chladilo a chránilo je tak před ostrým sluncem. Bohužel se brzy začalo smrákat a teplota šla prudce dolů. Počasí se tu chovalo hodně podobně jako na Falasské poušti.
"Já už to vzdávám," vykoktal Will a doslova jektal zubama. Obě ruce měl pevně omotané kolem vlastního těla, aby se tak alespoň trochu zahřál, ale moc to nepomohlo. Bál se, že by si tímhle mohl uhnat třeba zápal plic, což by v těchto pustých horách určitě nebyla příznivá diagnóza. "Jestli půjdeme ještě chvilku, tak zmrznu. Od vodopádu jsme daleko, tak myslím, že bychom mohli rozdělat oheň, ne?" dokončil svůj návrh a pohlédl na Nynu. I v tom šeru si všiml, že má úplně promodralé rty.
"To bysme asi mohli," přitakala Nyna. "Ale musíme rychle sehnat dřevo, ještě než se úplně setmí." Na to Will jen přikývl, načež popošel pár kroků ke skalní stěně, ve které se nacházel menší výklenek. Odhodil na zem svou tornu a otočil se zpátky na Nynu. "Tady by to docela šlo, ne?"
"I kdyby ne, tak lepší místo takhle narychlo nenajdeme." Odhodila svou tornu těsně vedle té Willovy. Poté se rozdělili. Will šel hledat dřevo jedním směrem a Nyna tím druhým. Usoudili, že široko daleko není živá duše, takže se o své zapomenuté torny nemusí bát. Navíc v nich stejně měli jen mokré přikrývky a čutory s vodou. Sadu dýk a také Jaylenovy kouzelné lahvičky si vzal Will pro jistotu s sebou.
Než padla tma, nepodařilo se mu najít téměř nic. Sehnal jenom pár suchých větviček na zátop. Na pořádný oheň to rozhodně nemohlo stačit.
Jaké bylo tedy jeho překvapení, že když se vracel zpátky k místu jejich dnešního noclehu, uviděl tam plápolající světlo. Myslel si, že oheň mezitím rozdělala Nyna, ale když se přiblížil až k jeho oranžové záři, spatřil Liss.
"Liss!" vyjekl a hned k ní přispěchal. "Mysleli jsme, že jsi se nám ztratila." Nechtěl vyslovit nahlas to, co si myslela Nyna. On sám byl toho názoru, že se v tom shonu Liss prostě ztratila. Nevěřil tomu, že by je podrazila, když je před tím zachránila.
"To bylo schválně," vysvětlovala mu s úsměvem. "Dokážu se skrýt skoro všude, ale vy asi ne. Proto jsem se od vás musela oddělit, abych je odlákala. A mimochodem…," ukázala na nějakou tmavou hromádku za sebou, "řekla bych, že tohle je vaše." Will tím směrem zamžoural a ke svému údivu rozeznal obrysy jejich zbraní. Svého meče a hlavně Nynina luku.
"Ty jsi opravdu geniální!" zvolal a nejradši by Liss objal, v tu chvíli se ale u ohně objevila Nyna.
"No není to dojemná chvilka?" utrousila jízlivě a složila vedle ohně náruč menších větví. "Zmizela, aby nás zachránila, už podruhý. A my jsme se kvůli tomu málem rozsekali o vodní hladinu, ale jinak je všechno skvělý."
"Říkala jsem, že znám místo, ze kterého se dá uniknout a je k tomu potřeba trocha odvahy," zareagovala Liss úplně klidným hlasem.
"Trocha odvahy?" vyjekla Nyna. "Málem jsem si nadělala do kalhot a to bych řekla, že nějakou odvahu mám."
"Věděla jsem, že se z toho vodopádu dá skočit, aniž by se člověku něco stalo," vysvětlovala dále Liss. Nynu to ale očividně nezajímalo.
"Jo, ale my jsme to nevěděli. Co kdybysme neskočili? Měla jsi nám říct, že je ten vodopád bezpečnej."
"Chtěla jsem zjistit, jestli máte opravdu kuráž. Když se chcete pouštět do války s Erunií a jejími spojenci, měli byste dokázat skočit z nějakého stupínku."
"Takže to měl bejt test?" vykřikla Nyna. Will jen zasténal. Přihlížet hádce někoho jiného bylo stejně otravné, jako se s někým hádat sám. Nyna toho naštěstí po chvilce nechala, protože jí musela být opravdu velká zima. Skoro si stoupla doprostřed ohně a začala si nad ním ohřívat své prokřehlé ruce.
Liss byla kupodivu úplně suchá, a když viděla Willa s Nynou, jak se klepají zimou, nabídla jim část svých suchých věcí. Will si svlékl všechno mokré oblečení a rozprostřel ho kolem ohně. Liss mu půjčila svůj dlouhý, tmavý pláštík s kapucí, do kterého se následně vděčně zachumlal. Nyna ho napodobila a zabalila se pro změnu do Lissiny přikrývky.
"Jak jsi se dostala přes ten vodopád?" zajímal se Will, zatímco ohříval své tělo u ohně.
Liss se ušklíbla. "Mám v tlumoku takové lano z vláken stromu, který roste na ledových pláních."
"Na ledových pláních rostou stromy?" podivil se.
"Jen tenhle. A jeho vlákna jsou pevná a pružná, takže se z nich pletou provazy."
"To je vážně zajímavé," řekl Will a uznale pokýval hlavou. Nyna si naopak odfrkla.
"Dojdu ještě pro nějaké dřevo a zkusím najít něco, co by se dalo jíst," oznámila jim Liss. Z jednoho klacku si vyrobila louči a Will se divil, jak jí mohla hořet bez smůly.
"Kousek jižně je takový obrovský, uschlý keř," zavolala na ní ještě Nyna.
"Ano, vím o něm," usmála se Liss a vyrazila. Nyna nějakou dobu sledovala vzdalující se světlo její pochodně, načež zase spustila svou obvyklou tirádu.
"Kouzelný lano, to je vážně skvělý. Taky nám o něm mohla říct a nemuseli bychom se tady teď vedle sebe krčit a sušit si oblečení."
"Nemohla bys toho už nechat?!" udeřil na ni najednou Will a chytl se za hlavu. Z toho Nynina věčného lamentování už ho hlava začínala třeštit.
"A čeho jako?" dělala Nyna hloupou.
"Toho, jak se do Liss neustále navážíš. Neoceníš nic, co udělá, pořád ji podezíráš a za všechno odsuzuješ. Útočíš úplně na všechno, co řekne…"
"Zato ty zasněně posloucháš všechno, co řekne. Nasloucháš jí jako zhypnotizovanej. Pořád se jí vnucuješ, pořád se jí na něco vyptáváš," skočila mu Nyna do řeči. To si ale Will nenechal líbit.
"A víš proč to dělám? Protože nechci tu hroznou cestu putovat mlčky. A s tebou se normálně bavit nedá. Taky by mě zajímalo něco o tvém životě, ale ty nikdy nic neřekneš. Na všechno máš hloupé poznámky, neustále si ze mě jen utahuješ. Když něco řeknu, hned se urazíš nebo někam utečeš. Vážně nevím, co ve tvé přítomnosti smím říkat a co ne. Liss taková není. Není protivná, ochotně mi na všechno odpovídá a její život je vážně zajímavý…"
"Nemusím ti o sobě hned všechno vytrubovat. Můj život není jako kniha, ve který bys mohl listovat. A proč o něm nechci mluvit? Protože je to pro mě těžký." Nyna zvýšila hlas tak, že už skoro křičela. Ani Will však do toho neměl daleko.
"Pak mi ale nevyčítej, že visím na každém Lissině slově. Navíc ona je milá, ochotná a zábavná a ty jsi…"
"Co jsem?" vyštěkla Nyna a zamračila se tak, že její obočí připomínalo rovnou čárku.
"Jsi protivná, náladová a nevychovaná malá holka!"
"A ty jsi rozmazlený, namyšlený princátko, který si myslí, že mu všichni budou padat k nohám!"
"Tak dost," vykřikl Will, tentokrát už opravdu rasantně. "To už by stačilo. Tohle už jsme tu měli několikrát a vážně je to už dost ohrané!"
"Jo? A co tohle - ufňukanej, neschopnej nekňuba?"
"Já tě varuju. Už toho bylo dost!"
"Princ skoro-bez-království. Nebo z Nemanic…"
"Přestaň!" Will přemýšlel, jak dívku nejlépe umlčet. Násilím to udělat rozhodně nechtěl, ale po dobrém to také nešlo. Nakonec však udělal úplně tu nejméně očekávanou věc. Naklonil se k Nyně blíž a políbil ji. Bylo to naprosto spontánní. Ani vteřinu před tím neuvažoval, že by něco takového mohl udělat, protože šlo přece o Nynu. Byla sice hezká, i když z ní kapala voda a byla celá umouněná. Avšak nikdy by ho nenapadlo se k ní víc přiblížit, když znal její povahu.
Na Nynino lamentování ale polibek zabral. Okamžitě zmlkla a na místě ztuhla. Než se Will stačil odtáhnout v šoku z toho, co udělal, Nyna jemně pootevřela ústa a polibek mu oplatila. Před tím chtěl Will sice ihned přestat, tohle mu ale připadalo jako pozvání. A když už nic jiného, tak byl zvědavý. Proto polibek prohloubil, přičemž vzal do dlaní její obličej, aby si ho přitáhl blíž. Nyna položila jednu svojí ruku na tu Willovu a její měkké rty klouzaly po těch jeho. Nejprve jemně, poté ale s mnohem větším důrazem. Will cítil, jak pokrývka, do které byla zabalená, pomalu po jejím těle sklouzává dolů. Tak, aby Will cítil dívčinu nahou kůži na té své, už ale pokrývka nesklouzla, protože Nyna si nejspíš díky tomu uvědomila, co se děje, načež se od Willa prudce odtrhla.
"To… to bylo…" Šokovaně si ústa zakryla dlaní a vstala, aby od Willa odstoupila co nejdál. On sám z toho byl také úplně paf. Ještě teď mu pořádně nedocházelo, co se vlastně stalo.
Nyna vrtěla hlavou. "Tohle už nikdy nedělej. Já… Prostě se to už nikdy nestane."
"Jak chceš," pokrčil Will rameny. "V tom případě bys mi to ale neměla oplácet."
"To bylo omylem. Na chvíli jsem ztratila hlavu," bránila se Nyna. Zřejmě ani ona sama nevěděla, proč něco takového udělala. Will jí to tedy nebral.
"Děje se něco?" ozvala se za nimi najednou Liss, která hned vstoupila do kruhu světla, které vydával oheň. Will s Nynou se na sebe jen vyděšeně podívali, načež oba naráz zavrtěli hlavou.
"Měla jsem dojem, že slyším vaše příjemné hlasy," nevzdávala to Liss. Zřejmě si myslela, že se zase jen pohádali, což byla částečně pravda.
"Ne, Nyně jenom vlétla nějaká obrovská můra do vlasů, tak začala trochu vyvádět. Musel jsem ji opatrně vyndat." To by vysvětlovalo ten křik i to, že teď oba stáli na nohách v bojové pozici.
"Ach tak. Můry umí být někdy pořádně dotěrné," řekla Liss a dál už se tomu naštěstí vůbec nevěnovala. Mezitím, co složila vedle ohně další náruč větví a z kapes vyndala několik hlíz té horské rostliny, Nyna si stále nepřestávala Willa přeměřovat s přimhouřenýma očima. Bylo mu to nepříjemné, a tak si raději přidřepl k Liss, aby jí pomohl. Ani on se k tomu už nechtěl vracet.

 


Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 30. března 2015 v 21:27 | Reagovat

ooooooooooooooooooookey, sice na tenhle moment alá "držhubný" čekám už nějakou tu kapitolu jak mě štvali, ale teďka když to čtu, tak tomu nějak nemužu uvěřit :D jestli to s Nynou bylo k nevydrženi předtim, tak teď už bude fakt zralá na kudlu mezi lopatky :D
už aby byla další kapitola 8-)

2 Yaraki Yaraki | Web | 12. dubna 2015 v 17:57 | Reagovat

Na zkoušku jsem se zcela nekřesťansky (a popírajíc v podstatě i jakákoliv jiná náboženství) vrhla na 14. díl kapitolové povídky - jen tak, abych "okusila, zdali mi styl zachutná". Zachutnal. Jen co budu mít vteřinku, pustím se do celé dílovky pěkně od začátku. Fakt se mi to líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama