12. kapitola - Severní země

3. března 2015 v 22:16 | Illandris |  Čarovné hvozdy
Čarovné hvozdy
Ano, ještě jsem to nezabalila, i když jsem si často říkala, jestli mě tenhle blog vlastně vůbec těší. Dlouho jsem po něm ani nevzdechla, dokonce jsem vůbec nevnímala, že ho mám. Měla jsem spoustu starostí se státnicema, který trvaly skoro půl roku, a po státnicích jsem nějak nebyla schopná vrátit se do těch kolejí. Ale byla by škoda blog zrušit, když ho mám už několik let. Pořád píšu, i když už spíš jenom do šuplíku, ale to, co tu mám rozdělané, bych ráda dokončila. Na psaní téhle povídky je vždycky potřeba nějaká inspirace, která nechodí zrovna ve chvíli, kdy bych měla na psaní čas. Kupodivu se ale přece jenom nějaká našla, takže mám v zásobě trochu kapitol dopředu a alespoň rozvrženo, co bude v těch dalších. Postupně je sem všechny naházím, nějak rychleji po sobě, abych to měla z krku.



"Severní země?" podivila se Nyna a odfrkla si. "Žádnou takovou zemi neznám. Snažíš se nás obalamutit nějakými planými sliby, abys nám pak v noci mohla vrazit dýku do srdce, co?"


"Kdybych chtěla, udělala bych to už dávno. Nebo bych vás nechala na pospas těm rudým vojákům," opáčila Liss sebevědomě a probodla Nynu zamračeným pohledem.


"Zas tak moc si nefandi," vyprskla opět Nyna. "Nejsme tak slabí, abychom se neubránili nějakýmu desetiletýmu dítěti." Will jejich hádku sledoval poněkud vyplašeně. Už několikrát se chystal na Lissinu nabídku nějak reagovat, ale dívky ho nenechaly.


"Je mi čtrnáct, ne deset. A neříkej mi, že byste stihli zareagovat, kdyby na vás můj šíp přiletěl ze tmy. Sleduju vás už pěkně dlouho a doteď jste o mě vůbec nevěděli," holedbala se Liss a nepřestávala na Nynu rozzlobeně zhlížet.


"Tak dost!" vložil se do toho konečně Will, aby se dostal ke slovu také on. To, co před tím Liss říkala, ho velice zaujalo. "Chceš mi tvrdit, že skutečně pocházíš ze Severní země?" tázavě pohlédl na dívku, kterou ještě stále nepřestával tisknout ke kmeni stromu.


"Ano," odvětila. "Narodila jsem se tam, ale už nějakou dobu žiju tady v horách." Will udiveně vykulil oči. A to nejen proto, že se ještě nikdy nesetkal s nikým, kdo by v těchto horách žil, samozřejmě kromě spekulací o divokých, horských kmenech. Zaujala ho však především slova o Severní zemi.


"Neblázni, Wille. Ta holka si vymýšlí," varovala ho Nyna. "Nikdy jsem neslyšela nic o žádné Severní zemi."


"Já ano, ale není možné, aby tam někdo trvale žil," vrtěl hlavou chlapec.


"Proč?"


"Protože je celý rok pokrytá sněhem, který nikdy netaje. Teplota nepřevyšuje bod mrazu a slunce tam svítí jen pár dní v roce. Říká se jí země věčného sněhu." Vysvětloval Will a maličko povolil sevření, s jakým držel Liss, aby se jí lépe mluvilo. Will doufal, že bude mluvit, protože tohle bylo více než zajímavé.


"To zní strašně," řekla Nyna a maličko se otřásla, jakoby zimou. "Ale musí to být někde hodně daleko, v nějakých dosud neprobádaných končinách, jinak bych o tom věděla."


Will zavrtěl hlavou, zatímco Liss se uchechtla. "Je to blíž, než si myslíš. Leží na našem kontinentu."

"To není možné. Náš kontinent je probádaný skrz na skrz," nesouhlasila Nyna.


Will se nemohl ubránit lehkému pousmání. Zdálo se, že Nyna přeci jen nevěděla o všem. Líbilo se mu, že mohl být konečně také na koni. "Prozkoumán je, ale ne příliš pečlivě. Nebo ty snad víš, kam dojdeš, když půjdeš stále na sever, skrz Salerské hory nebo Rivinijské hvozdy? Co leží za nimi?"



"To ví snad každej, ne? Přece moře. Za nimi kontinent končí."


"Pleteš se," přerušila ji Liss. "Ano, naši předci kdysi dávno podnikli jisté výpravy, ale pouze po moři. Objeli kontinent kolem dokola a zjistili, že za hvozdy a horami skutečně moře je. Ale nikoho už ani nenapadlo prozkoumat jejich nitro. Obešli jen okraje."


"Tomu se ale člověk nemůže divit. I ty okraje bohatě stačí," poznamenal Will, čímž přerušil Lissino vyprávění. "Ale Liss má pravdu. Nikdo neměl ani ponětí, co se skrývá na severu. Vypravilo se tam jen pár odvážných, kteří přišli s historkami o věčném sněhu. Nikdo jim moc nevěřil, přesto se z těch dob zachovalo pár starých map, kde je Severní země zakreslena. Sám jsem jich několik viděl."

"No…" Nyna potřásla hlavou a zakabonila se. "Je to docela hezká pohádka, ale z toho, co jste tu říkali, je více než jasné, že se v takových podmínkách dá sotva žít."


"Ano," přitakal jí Will. "Proč nám tvrdíš, že odtamtud pocházíš?" obrátil se zpět k Liss.


"Protože pocházím. A není pravda, že se tam nedá žít. Dá se tam žít velice dobře, až byste se tomu divili. Ostatně, náš lid měl stovky let na to, aby si na tu ledovou pustinu zvykl." Liss na Willa pevně upřela své oči a on si teprve teď všiml, že mají barvu té nejsvětlejší modré. Nikdy nic takového neviděl.


"Koho myslíš tím vaším lidem? Nějaké uprchlíky?" Will zamrkal, aby se zbavil toho Lissina nepříjemného pohledu. Bylo to zvláštní, ale z jejích očí cítil ledový chlad. Asi už začínal bláznit.



"Uprchlíci?" Liss pobaveně povytáhla obočí. "Teoreticky by se to dalo tak říct, ale nás jsou tisíce. Nejsme jen nějaká banda lidí, kteří utíkají před zákonem. To ne. Kdysi jsme žili v Rivinii stejně tak jako všichni její další obyvatelé. Ale jednoho dne nás vyhnali do hvozdů - do míst, kam vkročil jen málokdo. Počítali s tím, že tam všichni zahyneme, ale přežili jsme. A troufám si říct, že jsme dnes mnohem pokrokovější a vyspělejší než vy." Liss skončila se svým příběhem a Will s Nynou na ni jen nevěřícně zírali. Nyna měla ve tváři pochybovačný úšklebek, avšak Will byl úplně ohromen. Tenhle příběh už jednou slyšel, vyprávěl mu ho jeho starý učitel. Až do teď byl ale přesvědčen, že to byla jen pověst.


"To je neuvěřitelné," vyhrkl, když se vzpamatoval a Liss konečně pustil. Ta si hned uhladila pomačkané šaty a od Willa o krok ucouvla.


"Snad tomu nevěříš," vyštěkla Nyna. "Zní to jako pohádka."


"To jsem si také myslel, ale podívej se na její oči." Pokynul Nyně, aby se na Liss také zahleděla. Učinila tak a najednou úplně ztuhla. Otevřela ústa, ale nic z nich nevyšlo. Will její reakci nerozuměl, ale naučil se si těchto podivností nevšímat. Nyna měla spoustu tajemství.


"Takové oči jsem už viděla," prohlásila po chvilce a její předchozí šok opět vystřídal paličatý výraz. "Není to vůbec nic neobvyklého."


"Když myslíš," pousmála se Liss. "Každopádně každý, kdo žije na Severu, má takovéhle oči."


"Pověsti také říkají, že ovládáte magii. Že jste černokněžníci," pokračoval Will a Nyny si nevšímal. "Proto vás kdysi vyhostili, tehdejší král se vás bál."


"Žádná magie. Moji předci byli jen daleko schopnější a chytřejší než on, proto se jich bál. A proto se jich později zbavil. Byly pořádány hony, královi vojáci mé lidi pronásledovali a poté je všechny zahnali do lesů."


"To už jsou ale stovky let. Dnes na magii nikdo nevěří," řekl Will. Celá tahle věc ho nesmírně zajímala. Měl dojem, že historii Rivinie znal dokonale. Jeho učitel mu ji cpal do hlavy už od dětství a vyžadoval, aby ji uměl i pozpátku. Ale jak se ukázalo, i jeho rodná země měla tajemství, která už byla dávno zapomenuta. Chtěl o tom vědět ještě víc, lákalo ho onu tajemnou zemi navštívit, lákalo ho poznat její obyvatele. Zdálo se, že Nyna Liss nevěřila, on už byl ale značně nalomený.


"Říkáš, že máte armádu…" Will obrátil list a stočil rozhovor na původní Lissinu nabídku. Nyna si jen povzdechla a nasupeně si zkřížila ruce přes prsa.


"Ano," odpověděla Liss stručně.

"A byl by váš lid ochotný nám pomoct?" vyptával se dál.


"To nevím. Ale mohl by sis promluvit s naší paní. Je hodně vstřícná a já věřím, že by se ti mohlo povést ji obměkčit." Liss se usmála a potom se otočila k nazlobené Nyně. "Vím, že si myslíš, že si vymýšlím, ale já vám chci skutečně pomoct. Nemáte co ztratit, protože bez mého lidu nebudete mít ve válce šanci."

"I kdyby na těch tvejch povídačkách bylo zrnko pravdy, nechápu, proč bys nám chtěla pomáhat. Vůbec nás neznáš, nepatříš ke spojencům ani jedné země…," zavrčela Nyna a Will musel uznat, že tohle ho také velmi zajímalo. Proč jim chtěla pomoct?


"Líbíte se mi, navíc nesnáším krále Herolda. Nikdy jsem ho sice neviděla, ale hrůzostrašných věcí už jsem o něm slyšela dost. Nechci, aby někdo takový ovládl celý kontinent."


"To mi nepřipadá jako dostatečný důvod." Nyna přimhouřila oči a měřila si Liss zkoumavým pohledem.


"Ale má pravdu v tom, že nemáme jinou možnost," promluvil k ní Will tiše. "Sama jsi říkala, že nevíme, co budeme dělat, až dorazíme k mému otci. Tak teď máme alespoň jakýs takýs plán. I kdyby to nevyšlo, nic by se nestalo. Rivinie by padla tak či tak."


Nyna na něho chvilku zamračeně zhlížela, ale nakonec odevzdaně sklonila hlavu. "Tak dobře, ať je teda po tvém. Ale nemysli si, že tu holku nebudu bedlivě sledovat. Nelíbí se mi."


"Protože se ti v mnoha věcech podobá," popíchl ji Will škádlivě. Měl radost, že se mu povedlo Nynu přesvědčit. Vždy byla tak umanutá a on teď cítil malé zadostiučinění.


Nyna ho lehce šťouchla do ramene, ale potom se obrátila k Liss a lehce přikývla, což bylo jediné znamení souhlasu, které byla ochotna použít.


"Dobrá tedy." Will ji zastoupil, protože jemu se to nepříčilo. "Půjdeme s tebou za tvou paní, ale nejprve se musíme dostat do Mirienu, abychom varovali mého otce. Musí mít co nejvíce času na to, aby mohl začít shromažďovat vojsko."


"Ovšem," souhlasila nadšeně Liss. "Ale měli bychom si pospíšit. Do Salerských hor je to ještě pár dní cesty, navíc vás stále pronásledují ti rudí muži."


"Jistě, s tím počítáme," přisvědčil Will, přitom si ale vůbec nebyl jistý, zda bude schopen zrychlit tempo. Jeho noha pořád nebyla zhojená a při každém kroku se v ní ozývala bolest. Dokud šli měkkým jehličím, dalo se to snést. Co ale až se dostanou do Salerských hor, kde nebylo nic než jen ostré, holé skály?



* * *



Od chvíle, kdy se k Willovi a Nyně přidala Liss už uplynulo pár dní. Salerské hory byly stále v nedohlednu, zato Liamovi vojáci se blížili čím dál víc. Nebo to alespoň tvrdila Liss, která se zdála být ve sledování kohokoli hodně dobrá. Nyna jí pořád nevěřila. Po celou dobu chodila těsně za ní, pichlavým pohledem zkoumala každý její krok a v noci nikdy nechodila spát, když byla Liss vzhůru. Will byl také obezřetný, ale rozhodně s mírou.



Dorazili k řece Erun, která v Zelených horách pramenila. Tady to byl zatím jen neškodný potůček s mnoha kameny, ale jakmile se řeka vymotala z hor, byla tak široká, že skoro nebylo vidět na její druhý břeh. Erunie po ní nesla své jméno.


Nyna oznámila, že se tu na chvíli zdrží a doplní si zásoby vody. Will jí byl vděčný, protože jeho noha už potřebovala oddech. Uvědomoval si, že kvůli němu jim cesta trvá mnohem déle, ale co s tím mohl dělat? Nebyl tu Jaylen se svými kouzelnými lahvičkami a dovednostmi a Will pochyboval, že by si bez něho poradil.


Využil toho, že si dívky horečně nabíraly vodu do svých čutor, přičemž se samozřejmě neustále dohadovaly a nevěnovaly mu pozornost. Vydal se pár metrů proti proudu řeky, aby na něj nebylo tolik vidět. Sedl si na plochý kámen, který vyčníval z vody, a vyhrnul si nohavici. Rána vypadala o něco lépe, nicméně žádný zázrak to pořád nebyl. Will vytáhl ze své torny jednu z těch Jaylenových lahviček, utrhl si kousek plátna a opatrně s ním vetřel tekutinu do rány. Jako vždy zaťal zuby, aby vydržel to nepříjemné pálení, a poté už jenom pravidelně oddechoval. Natáhl se k rozvířené vodní hladině, aby si také naplnil svou čutoru, a když už byl nad vodou nakloněn, opláchl si i obličej. Ledová voda ho zchladila a trochu i zmírnila jeho únavu. Kdyby nebyl zraněný, všechno by probíhalo jinak. Nyna měla na jeho pomalost neustále nějaké nejapné poznámky a on ani neměl sílu na to, aby jí nějak oponoval. Možná to bylo i lepší, protože si tak Nyna našla nový terč - Liss.


Po pár minutách se Will zase vrátil k děvčatům, aby o něj neměly starost. Jak ale hned zjistil, strach by o něj opravdu neměly.


"Kde jsi?" zpražila ho okamžitě Nyna. "Zastavili jsme se jenom pro vodu, ne na lenošení. Kvůli tobě nás chytí dřív, než se vůbec dohrabeme k Salerským horám."


"Tak promiň, že mi ze zad nerostou křídla, možná bych pak byl rychlejší," utrhl se na ni Will. Když byla zraněná ona, to se jí všichni podřizovali. Když ale potřeboval úlevu Will, musel poslouchat akorát hloupé řeči.



"Máš něco s nohou, že?" hádala Liss a s přimhouřenýma očima si Willa prohlížela.


"To nic není." Will nad tím mávnul rukou a otočil se k dívkám zády, aby tak unikl jejich pohledům.


"Ukaž to!" nakázala ostře Nyna, načež k němu rychle přiskočila.


"Né, opravdu to nic není." Will se snažil uskočit, když se k němu Nyna vrhla, ale nestihl to. Nyna ho chňapla za kazajku a sklonila se k jeho nohám.


"Která to je?" zeptala se.


"Tahle." Will si odevzdaně povytáhl nohavici, ačkoli vůbec nechápal, jaký to mělo smysl. Copak s tím něco Nyna zmohla?


Jakmile Nyna ránu spatřila, sykla a na pár vteřin odvrátila pohled. "To ti udělal Liam?" šeptla potom. Will jenom přikývl a chystal se si spustit nohavici zase dolů, v ten moment si však k němu přidřepla i Liss.


"Tohle se přece musí zašít, jinak se to jen tak nezacelí," řekla poté, co to zhodnotila svým odborným okem. "Divím se, že se ti do toho nedostala infekce."


Will protočil oči. "Já samozřejmě vím, že by se to mělo zašít, ale můžeš mi říct čím?"


"Proč to neřekneš hned?" vykřikla a sáhla pro něco do svého tlumoku. Vyndala z něj nějaký plátěný pytlíček, ve kterém měla pár skleněných lahviček a také věci na šití. Will na to koukal jako z jara. Tahle malá zlodějka s sebou celou dobu táhla všechny možné věci na ošetření a ani jednou ji nenapadlo, že by jim o tom řekla?


"To je hezký, že jsi takhle vybavená, ale tady Willa ošetřit nemůžeme. Nejdřív si musíme najít nějaký dobrý místo na přespání a tam si potom dělejte, co chcete," zavrčela Nyna a rozhlédla se kolem sebe, jako by nás měl co nevidět někdo napadnout.



"Nyna má pravdu. Tady nemůžeme zůstat, jsme tu nechránění. A navíc je to první místo, kde se Liam zastaví. Někde si totiž musí doplnit zásoby vody," vložil se do toho Will. Výjimečně s Nynou v něčem souhlasil.


"Dobrá, ještě kousek popojdeme, ale pak se tomu nevyhneš. Nějakou chvíli snad ještě vydržíš, ne?" Liss se na Willa otočila s tázavým výrazem v obličeji.


"Už takhle chodím několik dní, pár hodin to snad ještě zvládnu," odfrkl si Will, a aby svá slova podpořil, vyrazil kupředu.




Ještě než se začalo stmívat, utábořili se pod dalším skalním převisem. Na nocování to byla nejlepší místa, protože byla chráněná. Nyna se nabídla, že dojde na dřevo, zatímco Liss si hned začala připravovat potřebné nástroje. Will by to nepřiznal nahlas, ale když viděl tu ostrou jehlu, dělalo se mu až mdlo.


Liss opatrně do jehly navlékla kousek střívka a ještě jednou si detailně prohlédla ránu. "Potřebuju ještě něco na vyčištění," řekla potom a začala se přehrabovat ve svém malém pytlíku.


"Mám tu tohle." Will jí podal jednu z lahviček od Jaylena, kterou nosil tak, aby ji měl stále po ruce. Liss si ji od něj se zvědavostí vzala, odšpuntovala zátku a přičichla si.


"Hm, cítím v tom třemdavu, ale je tam ještě něco. Nikdy jsem to neviděla, odkud to máš?"


"Od Jaylena," odpověděl Will.


"Od toho, co byl s vámi? V léčení se očividně dost vyzná."


"A ty?" zeptal se Will s obavami. Zdráhal se svou nohu svěřit do rukou čtrnáctileté holky.

Liss se uchechtla. "Ještě doma jsem se učila u nejlepších léčitelů. Chtěla jsem jednou taky pomáhat lidem, ale vidíš sám, že to dopadlo jinak."


"Proč jsi tam tedy nezůstala?" zajímalo Willa.


"No… dejme tomu, že mi bylo doporučeno, abych odešla," povzdechla si.


"Proč?"


Liss se na tváři opět objevil úsměv. "Kradla jsem. Okrádala jsem všechny a brala nejrůznější věci. Nevěděli si se mnou rady, nakonec mě označili jako nepřizpůsobivou a řekli, že by bylo pro všechny lepší, kdybych odešla jinam. A tak jsem tady."


"Ale proč jsi kradla?" nechápal Will. "Říkala jsi, že jsi se učila na léčitelku?"


"Bavilo mě to. Líbila se mi skutečnost, že můžu okrást úplně každého a vzít mu naprosto cokoli, aniž by na to přišel. Byla jsem vážně dobrá," chvástala se Liss, ale Will jen nechápavě kroutil hlavou. Jak se někdo může bavit takovými věcmi? A nebyla už to náhodou nějaká nemoc?


"Dřív jsem kradla pro zábavu, teď kradu, abych měla z čeho žít. Okrádám hlavně obchodníky, kteří občas skrz hory putují."


"Tak v tom máš mou plnou podporu," řekl náhle Will. Obchodníci, kteří tudy cestovali, totiž rozhodně neprodávali nic schváleného a sami byli nepoctiví až hanba. To, že je občas Liss obrala, bylo jedině dobře.


"Vážně?" protáhla Liss v údivu. "Že by vznešený princ schvaloval loupení?"


"Tihle obchodníci jsou pěkní podvodníci, zaslouží si to," řekl Will s úsměvem, který mu však v zápětí na tváři zmrzl. Liss už očividně měla dost tlachání a vrátila se ke svému předchozímu úsilí - sešít tu ránu na Willově noze.


Will pevně semkl rty a na čele mu vyrašily krůpěje potu, když se jehla přiblížila k jeho kůži. "Asi to budeš dělat zaživa, že?" vyloudil ze sebe.



"Za mrtva už by to nemělo smysl," utrousila pobaveně. "Mohla bych tě taky trefit palicí po hlavě, abys ztratil vědomí, ale tím bych ti mohla i uškodit. Jinak to bohužel nejde. Možná si dej do pusy něco, do čeho budeš moct kousat, protože bolet to bude asi dost."


Will se natáhl pro nějaký tlustý klacek, který ležel vedle něj, a roztřesenými prsty si ho vložil mezi zuby. Potom zavřel oči, aby se na to nemusel dívat. Když jehla poprvé propíchla jeho kůži, stiskl zuby tak moc, že nechybělo málo, aby klacek překousl. Bolest byla tak strašná, že se mu oči automaticky zalily slzami. Snažil se být silný a statečný, ale činilo mu to velké problémy. Kdyby neměl v ústech ten klacek, nejspíš by řval jako na lesy, takhle ale jen hlasitě vrčel.

Když bylo po všem, vyčerpaně se zhroutil do měkkého jehličí. Po celém těle mu stékal ledový pot a třásl se, jako by mu po zádech běhal mráz. Liss potřela teď už zašitou ránu Jaylenovou vodičkou a ovázala ji čistým plátnem. Pak také jeden kus plátna, namočený ve studené vodě, přiložila Willovi na čelo a tomu se hned po těle začala rozlévat mírná úleva. Za celý svůj život nezažil takovou bolest.

 


Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 4. března 2015 v 21:18 | Reagovat

Liss je krapet divná, trochu moc ukecaná, ale vypadá, že by jí mohlo občas i hrabat, tak snad se toho někdy v budoucnu dočkám
a Willovi bebí ani žvejkáni klacku fakt nezávidim, prej zaživa :D
vrn vrn, kdy teda bude další? těšing! 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama