6. kapitola - Divoká plavba

22. ledna 2013 v 0:12 | Illandris |  Čarovné hvozdy
Takže tentokrát ne po roce, ale po pár měsících přidávám další kapitolu k téhle povídce. Psala se mi celkem dobře a dokonce byla i rychle hotová. Já když už se dokopu ke psaní, tak to najednou jde a inspirace se objeví překvapivě sama. Hodně mi pomáhá, když si před tím zhruba rozvrhnu, co v kapitole bude. Vetšinou nikdy nepíšu jen tak na slepo. Doufám, že tuhle povídku brzy dopíšu, snad to teď půjde rychleji, když mám rozplánovaných několik kapitol dopředu. Teď mě ale čekají zkoušky, takže s aktivitou to nebude dobrý. Stačí, že jsem si půjčila snad šest knih a nějak je nestíhám číst. Jestli je budu muset vrátit, aniž bych je dočetla, tak se zblázním.




Jaylen do lodě bleskurychle naházel všechny věci, načež z jejích útrob vytáhl jedno z vesel a hodil ho směrem k Willovi. Ten ho zachytil poněkud nemotorně, jelikož byl jeho pohled stočený k Nyně, která se právě snažila do lodě nastoupit. Moře však bylo rozbouřené, což loďkou pochopitelně značně zmítalo.

Nyna tak balancovala rozkročená s jednou nohou na pevnině a tou druhou v lodi. Za normálních okolností by se Will velice dobře bavil, avšak teď byl nucen smích potlačit a radši dívce přispěchat na pomoc. Erunijští vojáci jim byli nejspíš v patách, takže na žádné žerty nebyl čas.

Will tedy k Nyně přiskočil, Jaylen měl mezitím spoustu práce s odvazováním svého plavidla od špičatého kamene na břehu, a pevně chytil okraj lodě, aby se tak nekymácela.

"Teď už to půjde," řekl Nyně, a ta vzápětí skutečně bez újmy skočila dovnitř.

"Dík," usmála se na Willa a pohodlně se v lodi usadila. Byla ušetřena jakékoli práce, protože Jaylen měl vesla jen dvě. Nezdálo se ale, že by to Nyně nějak zvlášť vadilo. Zřejmě byla ještě pořád dost slabá na to, aby chlapce přesvědčovala o tom, že to klidně zvládne odveslovat, a ať se veze jeden z nich.

Will sice Nynu moc dlouho neznal, ale bylo mu jasné, že kdyby byla zdravá, takhle nějak by to probíhalo.
"Tak můžeme vyrazit," oznámil jim Jaylen, kterému se konečně povedlo kocábku uvolnit. Ještě než ale nastoupil, vlezl do vody a popovezl je dál od břehu.

"Až naskočím, okamžitě začneš pořádně pádlovat, jinak nás vlny odnesou zpátky, jasný?" křikl na Willa. Potom se přebrodil ke špičce lodi, při tom měl ale vodu až po pás, takže mu to trvalo trochu déle. Nějakým způsobem se však nakonec vyškrábal k Willovi a Nyně, přičemž je ještě oba nezapomněl pokropit slanou vodní tříští.

Will nehleděl na kapky, jež se mu dostaly do očí, a okamžitě začal zabírat, jak mu před tím Jaylen poručil. Jaylen se samozřejmě v momentě přidal a loďka se pomalu začala pohybovat směrem dopředu.

Čím víc se blížili skaliskům, tím větší měl Will strach. Pořád si tak nějak nedokázal představit, jak by z téhle šlamastyky mohli vyváznout živí, výjev před nimi vypadal dosti nebezpečně. Možná ještě daleko víc, než když se na něj před tím dívali ze břehu.

Willa polil studený pot, což ostatní naštěstí nemohli vidět, vzhledem k tomu, že už byli všichni promočení. Will totiž nechtěl, aby si o něm Jaylen s Nynou mysleli, že je rozmazlené princátko a zbabělec. Co zvládnou oni, musí přeci on zvládnout také.

Když se ale Will koutkem oka podíval na Nynu, spatřil ji, jak se křečovitě drží okrajů lodě. Pohled měla upřený před sebe a v její tváři se dal rozeznat nepatrný záchvěv strachu. Will tedy nebyl jediný, kdo své obavy skrýval, a kupodivu ho to i nepatrně povzbudilo. Nechápal proč, ale vždy, když viděl Nynu v nesnázích, chtě nechtě mu to dělalo radost. Než se poznali, vůbec o sobě nevěděl, že by mohl být až takhle škodolibý.

"Tak teď pozor," hulákal Jaylen, aby přehlušil zvuky vln, které se rozbíjely o skály. "Až vjedeme mezi ty šutry, budeš pádlovat jako o život. Jakmile nás ale nějaká vlna hodí nebezpečně blízko nějakýmu kameni, zabereš jenom v případě, když ti to řeknu, rozumíš?"

"A proč?" nechápal Will. V duchu si musel přiznat, že jízdě v takovéhle divočině tedy moc nerozuměl. Doma v Rivinii se projížděl tak akorát na jezeře Dúen nebo poblíž přístavu v Mirienu. Nic takového, co je čekalo teď, ještě nezažil.
"Protože kdybys strčil do vody veslo v nesprávnou chvíli, mohl bys taky strhnout loď úplně na opačnou stranu. A to by nedopadlo dobře," vysvětloval Jaylen a neubránil se při tom drobnému úšklebku.

Will chtěl nějak zareagovat, ale v ten samý okamžik zrovna vpluli do toho děsivého pekla. Mohutný gejzír slané vody, který jim šplouchl do lodi, Willovi překazil jakékoli snahy o nějakou obranu.

Will se zmohl jen na to, aby vyplivl to, co se mu dostalo do pusy, načež se dal do zběsilého pádlování. Zaslechl něčí křik, který patřil patrně Nyně, když se přes ně převalila další vlna, tentokrát větší.

"Musíme víc doprava!" řval Jaylen. "Zkusíme se na jedné z těch vln svézt." Will bezmyšlenkovitě dělal vše, co Jaylen nařídil, a byl rád, že tím vůdcem nemusel být on sám. Vůbec nevěděl, co by v téhle situaci dělal.

"A teď zaber!" vykřikl opět Jaylen a přehodil si veslo do druhé ruky. Teď s Willem zabírali na stejné straně.

Lodi se však stále nedařilo chytit ten správný směr a s příchodem další vlny se to ještě zhoršilo. Mohutný proud je nemilosrdně unášel rovnou k obrovskému balvanu.

"Narazíme do něj a bude z nás kaše!" hulákala Nyna, oči hrůzou vytřeštěné na ten kus skály. Will naproti tomu strachy úplně přestal dýchat, natož aby byl ještě schopen něco říct.

"Tak nám nějak pomoz!" udeřil na ni Jaylen, který sám pádloval ze všech sil a ještě měl čas všímat si Nyny.

"A jak?!" vyjekla hystericky.

"Jakkoliv."
Nyna se bleskurychle rozhlédla po tom, co všechno loď obsahovala, a poté se rozhodla vyndat prkno, na kterém seděla. Strčila ho do vody na Willově a Jaylenově straně, vyklonila se ven a začala zabírat s nimi.

Když přišlo do tuhého, semkl Will pevně víčka, ale pádlovat nepřestal. Odvážil se oči otevřít až teprve ve chvíli, kdy neslyšel žádné praskání dřeva ani kostí.

Loďka jen lehce zavadila o kámen svou zadní špičkou, to ji však nijak zvlášť nepoškodilo. Všichni vesele zajásali a Willovi, kterému se zase zázračně vrátil hlas, se pořádně ulevilo. Bohužel netušil, že to ještě nebyl konec.

Nějakou dobu kličkovali mezi skalisky celkem bez úhony, než se objevila daleko větší vlna, než jaké dosud zakusili. Jejich loď se na jedné straně hrůzostrašně naklonila, a zatímco Jaylen s Nynou se na ní udrželi, Will už takové štěstí neměl. Veslo mu vylétlo z ruky, a aniž by si stačil pořádně všimnout, co se děje, už se pod ním zavírala zpěněná hladina.

Will se okamžitě nalokal slané vody, která mu vnikla snad až do plic. Pořád si ale dovedl zachovat čistou hlavu. Rukou hrábl někam do prázdna, přičemž náhodou zavadil o bok lodi. Vzchopil se a povedlo se mu dostat se zase zpátky na vzduch. Zachytil se okraje lodi, ale na víc už neměl. Jen tam tak bezvládně visel a snažil se nevnímat ty další přívaly vody, které se přes něho valily.

"Proboha, Wille!" Nyna upustila prkno, které je před tím prakticky zachránilo, a vrhla se směrem k Willovi. Jaylen oproti tomu stále udržoval správný kurs, což bylo moudré, protože kdyby nechali loď napospas vlnám, asi by to nedopadlo dobře.

"Chyť se mě." Nyna Willovi podala ruku a doslova ho rvala k sobě nahoru. Chlapec se snažil spolupracovat a ulehčit jí práci, avšak stále se mu nedařilo přehodit nohu přes kraj. Dřevo bylo totiž pořádně nasáklé vodou a stalo se tak velice kluzkým, což Willovi ztěžovalo jeho snahy.

Nakonec se mu to ale přeci jen podařilo. Ihned se zhroutil do lodě k nohám Nyny a rozkašlal se na celé kolo. Štiplavá sůl mu podráždila sliznice, a tak se kromě té pachuti potýkal ještě s nepříjemným pálením v krku. Hlavní ale bylo to, že se z toho maléru vůbec dostal. Kdyby se nedokázal udržet v blízkosti lodě, moře by ho určitě odneslo bůhvíkam.

"Jsme z toho venku!" zvolal zvesela Jaylen, když minuli poslední balvan. Nyně se po tváři rozlil široký úsměv a měla zjevně takovou radost, že dokonce objala Willa, který stále ještě sípal, kolem krku.

Will byl jejím chováním překvapený, ale nebyl zrovna ve stavu, kdy by nad tím mohl nějak zvlášť přemýšlet. Ale už z dřívějška si povšiml, že jakmile se Nyna ocitla v nějaké vypjaté situaci, rázem se celá změnila a byla z ní najednou milá, ochotná a starostlivá mladá dívka.

* * *

Po dvou dnech relativně klidné jízdy před sebou konečně spatřili pevninu. Museli se vyhnout vodám v blízkosti města Sairis, proto jim plavba trvala tak dlouho. Nemohli riskovat, aby je zahlédla nějaká nepřátelská loď. To by byli ztraceni.
Když se vylodili na hrbolatém kamenitém břehu, ukryl Jaylen svou loď do mezery mezi dvěma balvany. Will se sice divil, kdo by takový starý vrak vůbec kradl, ale raději do toho Jaylenovi nemluvil.

"Tak, provedu vás ještě Stínovým lesem a pak se s vámi rozloučím," řekl Jaylen, když si mezi sebe rozdělili torny a vybavili se zbraněmi. Nebylo překvapením, že všechny jejich věci byly úplně mokré, i když je před tím Jaylen zakryl nepromokavou plachtou.

"A proč?" zeptal se Will.

"Protože les získal svoje jméno z dobrýho důvodu. Uvnitř je takový divný šero, stíny jsou na každým kroku a kdo se tam nevyzná, může bloudit donekonečna."

"Já ale myslel, proč se s námi potom rozloučíš?" ptal se dál Will.

Nyna ho okamžitě zpražila káravým pohledem. "Uvědom si, že ne každej je zrovna žhavej z toho tvýho dobrodružství. Navíc když ani nemáš pořádnej plán. Co bude, až varuješ otce? Vytáhnete na Erunii s tou vaší směšnou armádou? To už by snad bylo lepší, kdybysme na ně šli jenom my dva."

Nyna se zastavila a pohlédla Willovi zpříma do očí. Toho její slova tak vykolejila, že mu podjela noha a málem se skutálel dolů. Jelikož se teď škrábali po vysokém útesu nahoru, stačilo malé zaškobrtnutí, a pořádně by se potloukli.

"Zopakuj to ještě jednou," zavrčel. Neměl rád, když se někdo strefoval do něčeho, co měl rád. A když šlo ještě k tomu o jeho rodnou zemi, tak to už se v něm přímo vařila krev.

"Kdyby sis neseděl na uších, nemusela bych ti to opakovat," odbyla ho Nyna.

"Kdyby sis nebrala do huby moji zemi a naše problémy, slyšel bych líp!" Will se neudržel a doslova to na Nynu vyplivl.

"Ale, ale. Ty, kterej mluvíš vždycky tak přehnaně spisovně, najednou používáš takový fráze? Kdepak jste se to naučil, princi?" utahovala si z něj.

"A ty se zase vyjadřuješ jako pasačka koz nebo chovatelka prasat," oplatil jí Will stejnou mincí. Nyna se zamračila a otevřela pusu, aby Willa nějak uzemnila, ale potom jako by si to rozmyslela, protože najednou pusu zase zavřela.

"Zřejmě jsi s pasačkami koz trávil dost času, nemám pravdu?" řekla nakonec a s úsměvem na Willa zamrkala.

"Tak tohle už je vrchol!" Will se neudržel a po Nyně skočil. Neměl nejmenší tušení, co přesně chtěl Nyně provést, byl si jistý jen tím, že ji rozhodně nechtěl uhodit. Místo toho ji zezadu chňapnul za kazajku, aby ztratila rovnováhu a alespoň sebou praštila na zem, docílil však jen toho, že jí kazajku natrhl.

"Ach." Nyna se otočila za zvukem trhajícího se materiálu, a když spatřila, jaké škody Will napáchal, její výraz v obličeji se změnil na zuřivý.

"To jsi přehnal!" Nyna zaujala bojové postavení jako kočka, která se co nevidět vrhne na bezbrannou myš. Will se připravil na nějaký zákeřný úder, když vtom se okolím rozezněl rozčílený hlas.

"Tak dost!" Jaylen slezl dolů k místu, kde na sebe Nyna s Willem vrčeli, a postavil se mezi ně. "Tohle je jeden z důvodů, proč s vámi nepůjdu dál. Nemám nervy na to vaše handrkování. Vy dva jste horší než malý děti. Kolik je vám let? Kluky ve vašem věku verbujou do armády, vedou je na smrt. A vy se hádáte o tom, kdo mluví spisovně a kdo ne!"

Přestože byl Jaylen za normálních okolností veselá kopa, co předvedl teď, nemělo obdoby. Will s Nynou okamžitě zmlkli a skoro se postavili do pozoru, jako by je ovládla nějaká záhadná síla. Něco takového Will od Jaylena naprosto nečekal a zdálo se, že ani Nyna ne. A to ho znala daleko lépe než Will.

"Promiň," šeptla Nyna a Will si na její tváři povšiml nepatrného ruměnce. Bylo až k nevíře, jak nad Jaylenovou autoritou najednou zkrotla jako beránek. "Už toho necháme, viď?" Otočila se na Willa a ten jen souhlasně pokýval hlavou. Údivem mu úplně poklesla čelist.

"No vida, že to jde," řekl Jaylen už normálním hlasem a vrátil se mu i ten jeho obvyklý žertovný podtón. "A kdybyste náhodou chtěli znát ten hlavní důvod, proč s vámi nepůjdu dál, tak je to to, co už jsem jednou říkal. Já se nikdy nepletu do politiky a do záležitostí týkajících se království. Nechci s tím mít nic společnýho. Navíc, mám hodně práce a vážně nemám čas vydávat se s vámi na nějakou bláznivou misi bez cíle."

"Ovšem. Já tomu naprosto rozumím," souhlasil s ním Will. Jaylena lidé ve vesnici určitě potřebovali, vždyť co by si počali bez léčitele? Navíc ty jeho pokoutní obchody určitě jen kvetly a on si jistě nechtěl nechat ujít tučné zisky.


Po dobu, kterou šplhali nahoru, ani jeden z nich nepromluvil. Pořád mezi nimi visela ta podivná bariéra, která se vytvořila, když na ně Jaylen před tím tak zařval. Nikdo si zkrátka netroufl vyloudit ani slovíčko.

Ticho se odvážila přerušit až Nyna ve chvíli, kdy už byli na vrcholku útesu, kde se nacházela rozlehlá travnatá pláň. V dálce před nimi se v poryvech větru ohýbaly koruny stromů Stínového lesa. Musel to být on, protože Will zahlédl zvláštní temný příkrov, který se nad lesem vznášel. Působilo to dosti strašidelně.

"Neslyšíte nic?" prolomila Nyna mlčení a zastavila se, aby pořádně nastražila uši. "Mám pocit, jako by se k nám něco blížilo."

Jaylen s Willem také zůstali stát na místě a bedlivě naslouchali. Kromě šustění trávy zaslechl Will i něco, co připomínalo dusot koňských kopyt.

"To se mi nelíbí," prohlásil Jaylen. V tom samém momentě se však na obzoru za nimi vynořilo asi tucet jezdců na koni. Jejich krvavě rudé tuniky zářily na míle daleko, a jak jezdci uháněli, vlály kolem nich jako prapory.

"To ale nejsou vojáci Erunie," poznamenal Will udiveně. Nyna vedle něho úplně zbledla.

"Tyhle červený tuniky nosí jenom danhellská královská jízda," vzpomněl si Jaylen a zakroutil hlavou. "Co tady dělají?"

"Musíme okamžitě pryč! Do lesa!" Nyna na nic nečekala, popadla Willa za předloktí a rozeběhla se směrem ke Stínovému lesu.

"Co blázníš?" zvolal za ní Jaylen, ale pospíšil si, aby Willa s Nynou dohonil. Ani jeden se jí na nic neptal. Všichni tři teď uháněli jako o závod, s hordou jezdců v zádech, směrem k lesu, který sice vypadal zlověstně, v pár zvláštních případech ale skýtal určitou naději na záchranu.

 


Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 5. února 2013 v 21:51 | Reagovat

neni možná! nevěřim vlastním očim! příště něco řekni, takhle to schovávat :-?
jako pokaždý se mi to líbí a nemužu se dočkat další kapitoly, zvlášť když by se tady mohla objevit podstatně dřív než tahle :D
to hašteřeni jako vždycky nemělo chybu! a Jaylen to rozsek úplně nejvíc! :D  :D  :D

2 Janelle Janelle | Web | 27. dubna 2013 v 15:38 | Reagovat
3 Anias Anias | Web | 21. května 2013 v 17:05 | Reagovat

je pravda, že už jsme to dlouho nečetla a že jsem si musela přečíst pár kapitolek zpětně,ale musím říct, že to bylo velmi zajímavé. Nejvíc se mi líbila ta jejich hádka a jak Jaylen umčel.
ty máš talent v usekávání konců teda.. jinak velmi zajímavé

4 CHAOS CHAOS | Web | 30. června 2013 v 17:15 | Reagovat
5 Selenne L. Athi Selenne L. Athi | Web | 16. července 2013 v 21:42 | Reagovat

upřímně, mě předtím VA moc nebavili, nějak jsem se do nich nedokázala začíst. asi to bude tím českým překladem, protože jakmile jsem začala číst VA v angličtině, nemůžu se od toho odtrhnout. bohužel ale musím dělat přestávky, protože to je tak moje třetí, čtvrtá kniha, kterou čtu v angličtině a tak jsem pořád ještě ve 'zvykací' fázi. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama