Únor 2012

32. kapitola - Nejhezčí probuzení

26. února 2012 v 21:59 | Illandris |  Druhá strana mince
Tak je tu další kapitola ke Druhé straně mince. Tenhle týden jsem totiž měla ještě docela leháro, tak jsem si říkala, že nebudu tak líná a něco zveřejním. Je to fakt skvělý, moct si konečně číst to, co chci, a ne jenom blbý pětisetstránkový učebnice. Měla jsem doma od listopadu půjčený dvě knihy, který jsem si před zkouškovým nestihla přečíst, takže jsem to doháněla teď, asi tak tři dny před vypršením výpůjční doby. Bohužel pohodička už mi končí, tak snad nějaký ten čas ještě bude.
Jinak tahle kapitola je snad moje nejoblíbenější a to hlavně díky tomu konci;) Sice to vypadá, že Maya mění názory jak na běžícím pásu, ale já to chtěla někam nacpat a sem se to hodilo nejvíc:) Mimochodem, před nějakou dobou jsem se nudila a nakreslila takovou malou, decentní ilustraci, takže jsem ji tam přihodila. Snad to není trochu moc:)


Kytičky

19. února 2012 v 22:02 | Illandris |  Oblečky blogu
Tak je tu po dlouhé době změna vzhledu. Říkala jsem si, že když už je i u nás nějaký sníh (teď už sice není, ale to je jedno), tak je čas na nějaký zimní kabátek, nebo alespoň v zimních barvách. Tenhle vzhled jsem vytvořila před docela dlouhou dobou, někdy o letních prázdninách. Jenže tehdy se sem vůbec nehodil, tak jsem ho odsunula do složky. Teď mi to díky tomu nedalo skoro žádnou práci, ale stejně bych neměla čas něco tvořit, protože jsem měla jenom jednodenní prázdniny. Vzhled je takový hrozně jednoduchý a hlavně zase modrý. To už tu dlouho nebylo:)


31. kapitola - Odhalení?

2. února 2012 v 17:36 | Illandris |  Druhá strana mince
Pěkný den těm, co ho nemají tak zkaženej jako já. Než se začnu vyjadřovat k nové kapitole, musím se podělit s něčím, co se mi dneska přihodilo.
Už jste někdy viděli někoho, kdo by vyletěl od zkoušky během minuty? Jestli jo, tak si do té skupinky šťastlivců připište i mě. Nedokážu ani popsat, jak strašně jsem naštvaná. Na všechno, ale hlavně na sebe, že jsem byla tak blbá a nešla jako úplně první. Mám chuť si do něčeho pořádně kopnout, i když už jsem si před tím kopla a málem si ukopla palec:) Jinak na tu zkoušku jsem se učila několik dní od rána do večera jako trubka, prakticky jsem ani nejedla. A potom tam vlezu, dostanu otázku, nevím... tak, kolegyně, uvidíme se příště, až to budete umět. Fakt šílený, prostě jsem si nevzpomněla a nějaká druhá šance? To prostě neexistuje. Jakmile člověk neví první otázku, nazdar. Nakonec byl ale konec docela veselej. Místo nějakýho brečení na chodbě, jsme se tomu pěkně od plic zasmály. Ono to vlastně na jednu stranu bylo celkem k popukání.
Mňo... takže tohle byla taková krátká zpověď úspěšné studentky a teď ke kapitole. Nijak jsem nespěchala s jejím zveřejněním, ale neměla jsem co dělat, a že bych se učila? To ani nápad. Nějak ale nejsem schopná kapitolu posoudit, možná to bude taky tím, že jsem odpoledne smíchala svařák s nějakým francouzským likérem a myšlení už je na mě moc složitý:D