34. kapitola - Co chceš tedy dělat?

14. srpna 2009 v 16:58 | Illandris |  Velice hluboký omyl
Hurá, po dlouhé době jsem dopsala kapitolu k VHO. Jsem s ní docela spokojená, protože momentálně je to to nejlepší, co jsem mohla splácat. Kapitola byla opět moc dlouhá, takže jsem jí musela rozdělit. Část další kapitoly už teda mám:)
Mimochodem teď už se opravdu blíží konec, ještě tak dvě nebo tři kapitoly:D Bude to první povídka, kterou snad dotáhnu do konce.




"Nicky, vstávej, už je ráno." Někdo se mnou pořádně zacloumal a já jsem se s leknutím probudila. Nade mnou se skláněla Lily a jen nevěřícně kroutila hlavou.
"Sirius mi říkal, že jsi včera byla nějaká moc unavená a…"
"Včera?" vyjekla jsem, jen co jsem se vzpamatovala.
"Jo, včera," ujistila mě Lily. "Spala jsi skoro čtrnáct hodin."
"Cože? To není možný!" vykřikla jsem a pokusila se vstát, vzápětí jsem se ale zhroutila zpátky do postele. Bylo zvláštní, že jsem se ani po tolika hodinách spánku necítila moc odpočatě.
"A co škola?" napadlo mě najednou. "Zmeškala jsem vyučování."
"Z vyučování jsme tě omluvili, takže se nemusíš bát, ale.." Lily se odmlčela a posadila se na mou postel. "Poslyš, všechny ty tvoje problémy… napadlo mě, jestli třeba…"
Vtom někdo hlasitě práskl dveřmi a Lily tiše vzdychla. Do ložnice vešla Abby a usmívala se od ucha k uchu.
"Tak jsi se konečně probudila. Kdybys tak hrozně nechrápala, myslela bych si, že jsi mrtvá," uchechtla se Abby a já jsem po ní naštvaně mrštila polštářem.
"Dávej pozor! Vždyť to vysypu!" vykřikla Abby, když před polštářem uhýbala. Teprve teď jsem si všimla, že má v levé ruce nějakou věc, zabalenou do ubrousků.
"Co je to?" Ukázala jsem na podivný balíček a Abby se usmála.
"Štípla jsem pro tebe pár topinek, protože jsi samozřejmě zaspala i snídani." Já jsem si uvědomila, že mám vlastně příšerný hlad. Dychtivě jsem na Abby pohlédla, ale ona se jen ušklíbla.
"Jsi si jistá, že to zase nevyzvracíš?"
Lily ji zpražila naštvaným pohledem. "To není vůbec vtipný, Abby."
"Proč?" divila jsem se. "Mě to docela vtipný připadá."
"Proboha, Nicole, to jsi vážně tak pitomá, že nepoznáš, co to všechno znamená?!" nevydržela to už Lily a začala na mě křičet. Já jsem však vůbec nechápala, o čem to mluví. Asi jsem byla vážně pitomá.
"Ale co mám poznat?" zeptala jsem se po chvilce a Lily jen přivřela oči.
"Však ty na to brzy přijdeš," zamumlala a rychle vyšla ven z ložnice. Já jsem nechápavě pohlédla na Abby, ta však jen pokrčila rameny a konečně mi podala ten balíček s topinkami, abych se mohla nasnídat.

Po topinkách, kterých bylo moc málo na to, abych jimi uspokojila svůj žaludek, jsem dostala ještě větší hlad. Celou první hodinu kouzelných formulí mi neskutečně kručelo v břiše a pomalu jsem začínala pociťovat tu velice známou bolest z hladu. Když jsme potom z učebny vycházeli, byla bolest nesnesitelná.
"Co se děje?" zeptal se Sirius, když mě chtěl chytit kolem pasu a já ho odstrčila.
"Mám hlad," zabručela jsem a v duchu si říkala, že jestli se okamžitě nenajím, nebude se mnou žádná řeč. "Nemáš něco k jídlu?" Udělala jsem na Siriuse psí obličej, ale on zavrtěl hlavou.
"Bohužel nic nemám, ale vím, kde se můžeš najíst," odpověděl a najednou mě táhl opačným směrem, než šli všichni ostatní.
"Kam to jdeme?" zeptala jsem se, když jsme zrovna kličkovali mezi studenty z mrzimoru.
"Do kuchyně," řekl Sirius a táhl mě pořád dál.
"Ale tam se přeci nesmí."
"To není nikde napsaný. Navíc tam skoro nikdo netrefí," uchechtl se a mě bylo jasné, že tam na jídlo chodí nejspíš každou chvíli.
Konečně mě Sirius pustil. Stáli jsme v nějaké široké kamenné chodbě, která byla plná obrazů s nejrůznějšími jídly. Sirius se však zajímal pouze o jeden, na kterém byla namalovaná mísa s ovocem. Opatrně se k němu přiblížil a potom jemně přejel ukazováčkem po velké zelené hrušce. Ta se k mému obrovskému překvapení zachichotala a potom se proměnila v zelenou kliku. Já jsem na ten neobvyklý děj zírala s otevřenou pusou. Sirius se ke mně otočil, a když viděl můj nechápavý výraz, musel se smát.
"Hele, bude asi lepší, když tam uvnitř nebudeš takhle blbě civět. Domácí skřítkové by si to mohli špatně vyložit.
"Domácí skřítkové?" vyhrkla jsem a přemítala, co mě ještě dneska čeká.
"No vidíš," zazubil se Sirius. "A právě proto se dívej jako normální člověk." Potom jemně stiskl kliku a obraz se otevřel.
Vstoupili jsme do místnosti, která byla stejně rozlehlá jako velká síň. Na kamenných stěnách byly rozvěšeny mosazné pánve a hrnce a k mému potěšení zde byla i velká spousta jídla.
"Co si dáte, pane?" zeptal se Siriuse skřítek, který k nám zrovna přicupital. Sirius tedy opravdu nepřeháněl.
"Na co máš chuť, Nicky?" otočil se ke mně a já jsem potřásla hlavou. Ještě před malou chvilkou jsem zaujatě sledovala hlouček skřítků, kteří postávali u velikého krbu.
V hlavě se mi ihned promítl obrázek obrovského narozeninového dortu. Vzápětí jsem však dostala chuť na něco úplně jiného. Na pořádnou porci hranolek.
"Dala bych si něco sladkýho a k tomu hranolky," řekla jsem a Sirius vytřeštil oči.
"To myslíš vážně?"
"Co se ti na tom nezdá?" divila jsem se a vůbec mi nedocházelo, že to není zrovna vhodná kombinace jídel. Sirius jen pokrčil rameny. Zřejmě se se mnou nechtěl hádat.
"Fajn, tak nám přineste nějaký moučník, pár hranolek a k pití čaj," oznámil potom skřítkovi naši objednávku. Skřítek se hluboce uklonil a odběhl někam do zadní části místnosti.
"Tak co na to říkáš?" zeptal se mě Sirius a ukázal na ty hory jídla, které byly všude kolem.
"Paráda," odpověděla jsem bez jediné známky nadšení. "Je tu tolik jídla, že nevím co si mám dát dřív."
"Tak ono se to dámě nelíbí?" Sirius předstíral uraženost. "Mohl jsem tě nechat vyhladovět a jít se najíst sám."
Já jsem se jen usmála a poplácala ho po rameni. "Nemyslela jsem to vážně. Navíc, ulejt se z jasnovidectví není vůbec špatný."
"Ty jsi neuvěřitelná," zachechtal se Sirius a sklonil se, aby mě políbil, já jsem však ucukla. Mezi tolika skřítky mi to nepřišlo zrovna nejvhodnější..
"Vaše jídlo," ozval se za námi pisklavý hlásek a já se od Siriuse s leknutím odvrátila. Skřítek nám položil stříbrný tác s jídlem na jeden z mnoha stolů a nechal nás o samotě.
"Páni," vypískla jsem a okamžitě se vrhla na jídlo. V tu chvíli jsem si ani neuvědomila jak neslušné to bylo. S velikou chutí jsem se pustila do šlehačkového dortu a snažila se nevnímat pobavené pohledy Siriuse, který jen pomalu usrkával svůj čaj a jídla se ani nedotkl.
"Nebudeš jíst?" divila jsem se a pohlédla na něj. Vypadal, že se smíchy neudrží.
"Máš tu šlehačku úplně všude, zlato," upozornil mě a ukázal na mou pravou tvář. Rychle jsem si ji otřela hřbetem ruky a ukousla si další sousto dortu.
"Navíc, když vidím tu tvoji kombinaci, ani na to jídlo nemám chuť." Chtěla jsem se mu omluvit, ale moje plná pusa mi to dostatečně neumožňovala, takže jsem ze sebe vyloudila jen jakési zahuhlání.
"Zkoušel jsi tohle?" zeptala jsem se po chvilce, když jsem sousto konečně spolkla. Vzala jsem jednu z hranolek a lehce s ní hrábla do nedojedeného dortu. Potom jsem si celý výsledek nacpala do pusy a zjistila, že to není vůbec špatné. Sirius se ale ode mě odvracel s otráveným obličejem.
"Jsi nechutná, Nicole, a to víš, že já snesu hodně," řekl a nevěřícně zakroutil hlavou.
"Tak promiň. Pokusím se jíst jako člověk," slibovala jsem mu, aby si o mě nemyslel, že jsem prase.
Natáhla jsem se pro druhý hrnek s čajem a pořádně se napila. Cítila jsem, jak celým mým tělem prostupuje příjemné teplo, a tak jsem si lokla ještě jednou. Vtom můj pohled zavadil o láhev kyselých okurek, která stála na protějším stole. V prvním okamžiku jsem myslela jen na to, že požádám některého ze skřítků, aby mi láhev donesl. Vzápětí mě však hlavou problesklo něco úplně jiného. Můj úsměv mi hned z obličeje zmizel.
"To ne!" vyjekla jsem a okamžitě celá ztuhnula. Hrnek mi vyklouzl z ochablých prstů a roztříštil se. Horký čaj mi postříkal hábit, ale já si toho vůbec nevšímala.
"Nicky, co se stalo?" vykřikl Sirius a zacloumal se mnou, abych se probrala.
"Já… já jsem si právě něco uvědomila," vykoktala jsem a pohlédla mu do očí. V jeho výrazu byla vidět obava.
"A co sis uvědomila?" zeptal se, ale jeho otázka zůstala nezodpovězena.
"To není možný!" zasténala jsem a po tváři mi stekla jediná slza.
"Proboha, proč brečíš, co se stalo?" naléhal Sirius, ale já nebyla vůbec schopna slova. Místo toho jsem se otočila a rychle vyběhla z kuchyně. Nic netušícího Siriuse jsem tam nechala stát. Zřejmě se ani nenamáhal běžet za mnou.
Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat nebo kam mám jít. Byla jsem naprosto zoufalá. Hřbetem ruky jsem si otírala slzy, které mi neustále stékaly po tvářích, a snažila se přijít na něco, co by mě alespoň trochu uklidnilo. Nakonec jsem usoudila, že bude asi nejlepší, když vyhledám Lily.
Do společenské místnosti jsem dorazila naprosto zničená. Běh mě zmohl mnohem víc, než kdy jindy, ale v tuhle chvíli mi to bylo úplně jedno. Zoufale jsem potřebovala mluvit s Lily, i když jsem věděla, že to moji situaci nijak nevyřeší.
Ihned jsem zamířila nahoru do dívčích ložnic a doufala, že už Lily skončila hodina starodávných run. Rozrazila jsem dveře od naší ložnice a doslova vpadla dovnitř. Lily naštěstí seděla na posteli a přehrabovala se ve své tašce. Byla to ta jediná věc, která mě v tu chvíli mohla potěšit.
"Proboha, Nicky, co se ti stalo?" zděsila se Lily, jen co mě spatřila, a já si teprve teď uvědomila, jak příšerně musím vypadat.
"Ty jsi to věděla, Lily?" Pohlédla jsem na ni skrz nový příval slz, které se mi draly z očí.
"Co jsem věděla?"
"To, že jsem těhotná!" Byla jsem překvapená, jak hrozně to slovo znělo. Netušila jsem, že když to vyslovím nahlas, bude to všechno jen horší.
Vyčerpaně jsem se zhroutila do své postele. Obličej jsem zabořila do polštáře a hlasitě vzlykala. Lily si ke mně mlčky přisedla a pohladila mě po zádech.
"Myslela jsem si to," přitakala. " Ale vědět to můžeš jedině ty."
"A proč jsi mi to teda neřekla?" S námahou jsem se posadila a cípem hábitu se snažila otřít si slzy z tváří.
"Ale já si tím nebyla stoprocentně jistá a navíc jsem tě nechtěla vystrašit," bránila se Lily a já jsem si odfrkla.
"Cokoli by bylo lepší, než tohle."
"Nicky, já jsem čekala na to, až na to přijdeš sama. Nechtěla jsem se do toho plést."
"Ale mohla jsi mi alespoň něco naznačit." Schovala jsem si obličej do dlaní a snažila se trochu uklidnit.
"Ví o tom Sirius?" zeptala se najednou Lily a ve mně hrklo. Tohle byl rozhodně mnohem větší problém.
"Nesmí se o tom dozvědět," řekla jsem a Lily se zděsila.
"Ale to nejde. Je to přeci…"
"Kdybych mu to řekla, určitě by se na mě vykašlal. Jsem si jistá, že dítě do jeho plánů nepatří," skočila jsem jí do řeči, ale Lily naštvaně zakroutila hlavou.
"Co to plácáš, Nicole, posloucháš se vůbec? Sirius tě miluje a nevykašle se na tebe jen proto, že jsi těhotná!"
"Ještě nikdy mi to neřekl," zašeptala jsem a do očí se mi zase hrnuly slzy. Lily se na chvilku odmlčela a bylo vidět, že nad něčím usilovně přemýšlí. Nakonec si jen nepatrně povzdychla a pohlédla do mého ubrečeného obličeje.
"Nezáleží na slovech. Sirius nepatří mezi ty, který by svoýcity říkali nahlas."
"To jsi mě teda uklidnila," řekla jsem s nepatrnou ironií v hlase. "Byla bych snad radši, kdyby mi svoje city nedokazoval nijak."
"Co chceš teda dělat?" zeptala se Lily a bylo vidět, že jen stěží potlačuje smích. Neměla jsem jí to za zlé. Moje situace byla opravdu asi směšná a kdokoli jiný by se mi vysmál hned. Já byla ráda, že to Lily vydržela tak dlouho, i když jsem ji k tomu nejspíš vyprovokovala sama svou pitomou poznámkou o citech.
"Nejradši bych odjela někam hodně daleko." Vzpomněla jsem si na ten dopis, ve kterém mi rodiče psali, že se stěhují. Najednou mi to vůbec nepřišlo jako špatný nápad.
"Neblázni, Nicole!" okřikla mě Lily. "Zbývá už jen pár dní do zkoušek, nemůžeš teď odjet. A takhle utíkat před problémy je zbabělý."
"Jenže to jsou pořádně velký problémy. Kdy ses do nich dostala naposledy ty?" utrhla jsem se na ni, ale vzápětí jsem toho začala litovat. Lily se mi snažila pomoct a já tu na ni místo toho křičela. "Promiň, nemyslela jsem to tak," zamumlala jsem.
Lily mě objala kolem ramen. "Z toho si nic nedělej, Nicky, je to moje vina. Neměla jsem říkat nic o zbabělosti."
"Ale já jsem zbabělec," Pokrčila jsem rameny. "Bojím se teď Siriusovi jenom podívat do očí, natož mu něco říct. Nemám na to odvahu."
"Tak počkej," poradila mi Lily, ale já tomu moc nerozuměla. Nechápala jsem, jak bych si tím pomohla.
"Chceš říct, že mám dělat jako by se nic nestalo, a počkat na vhodnej okamžik?" ujišťovala jsem se a Lily k mému překvapení přikývla.
"To nedokážu," vzdychla jsem a nesouhlasně zavrtěla hlavou. "Navíc nevím, co by se tím vyřešilo."
"Říkala jsi, že se bojíš, aby tě Sirius neodkopl," přemýšlela nahlas Lily a já jen mlčky přikývla. Zajímalo mě, co se jí v tu chvíli honilo hlavou.
"Přesvědč se, že tě Sirius fakt miluje, abys měla jistotu. Potom si myslím, že s tím nebude mít problém," řekla Lily a já si skousla ret. Nápad to nebyl špatný, přesto mi na něm něco nesedělo.
"Lily, když mi to nebyl schopnej říct za pár měsíců, proč si myslíš, že se to teď změní?"
"Musíš ho přinutit, Nicky," vysvětlovala Lily a já v tu chvíli litovala Jamese. Zdálo se, že ho Lily musí mít omotaného kolem prstu. Nikdy před tím bych do ní nic takového neřekla.
"Tak dobře," vzdala jsem to, když jsem usoudila, že hádat se s ní nemá cenu. "Jestli myslíš, že to pomůže…"
"Musíš to zkusit," přerušila mě. "Ale teď se hlavně trochu uprav, vypadáš jako strašák do zelí."
"Díky, zabručela jsem a otřela si zbytky slz do hábitu. Své rozcuchané vlasy jsem si trochu prohrábla rukou a stáhla je do culíku.
"Lepší?" obrátila jsem se zpět k Lily, která mě sledovala s pobaveným výrazem v obličeji.
"Ujde to. Ale ten obličej by sis měla opláchnout vodou. Oči máš červený jako králík," utrousila a já jsem se konečně přinutila k lehkému úsměvu.
"Hodina začíná za pět minut, Nicky. Měla bys sebou hodit," řekla Lily, když zkontrolovala své náramkové hodinky. "Ať nepřijdeme pozdě," dodala a zvedla se. Zrovna v tu chvíli se otevřely dveře a do ložnice vešla Lucy. Nejspíš ji však vyděsila naše přítomnost, protože jen něco zamumlala a rychle zase odešla. Já jsem si nemohla nevšimnout, že vypadala dost sklíčeně.
"Co se jí stalo?" zeptala jsem se jen tak mimochodem. Nemohla jsem tušit, že Lily důvod zná.
"Nic, za co by si nemohla sama," odpověděla Lily naštvaně a já vytřeštila oči. Zase nějaká věc, která mi unikla.


 


Komentáře

1 Gigi Gigi | Web | 15. srpna 2009 v 12:29 | Reagovat

:D miminko:) malej Black nebo Blacková:)...doufám, že až se to Sirius dozví, že se nezachová jako bezpáteřní hajzl!!!...úžasná kapitola:) moc se mi líbila a těším se na další:)

2 luckily luckily | Web | 15. srpna 2009 v 16:52 | Reagovat

no páni, proč většina povídek se Siriusem končí s dítětem počatým na škole..:-D ne, že bych já měla něco říkat, udělala jsem to stejné..:-D
jiank, kapitola se mi líbila a jsem zvědavá, jak Nicol dostane ze Siriuse vyznání lásky..:-)
ps. dotaz, kdy bude kapitola k TŽ?

3 maggdinka maggdinka | Web | 15. srpna 2009 v 20:01 | Reagovat

Když jsem začala číst, skoro jsem si nepamatovala o čem byla poslední kapča...ale hned jsem si vzpomněla...malý miminko :) já si to myslela už dřív, to bylo jasné :) jinak opět krásná kapitolka a nádherně napsaná. Bylo to super a jsem ráda že jsi zase přidala další kapču, takže se už těším na další :o) ještě jednou chválím, nádherná kapča...

4 Sawarin Sawarin | Web | 15. srpna 2009 v 22:08 | Reagovat

Páni, tak to je hustý.. Ona je thotná.. Skvělá kapitola.. Doufám, že to bude se Siriusem v pohodě.. Těším se na pokračování..:)

5 Amy P. Amy P. | Web | 16. srpna 2009 v 0:32 | Reagovat

Hurá! Bude mimčo:D ... taky doufám, že ji Siriu neodkopne...

6 Jaune Jaune | Web | 16. srpna 2009 v 11:29 | Reagovat

he, takže podezření se potvrdilo :D jsem zvědavá, jestli mu to řekne nebo zdrhne... ;)))

7 Anias Anias | Web | 16. srpna 2009 v 21:39 | Reagovat

jééé miminko. tak konečně se to pořádně rozjelo.. už se těším n adalší kapitolku.. tahle byla neuvěřitelně super...Sirius musí bejt normalní hezky si miminko nechat  a ne jí nehcat odjet,ale kuju v tom nějakou chybu.. tak jednoduchý to mít určitě nebudou...
prostě super rychle další a můžu říc že jsi mi udělal radost,že se tu objevila další kapitolka;-)

8 Nat Nat | Web | 17. srpna 2009 v 18:45 | Reagovat

pani, uzasna kapitolka, takze z ni bude mamca jo? no teda!!!!!! to bude jeste zajimave!

9 wladka wladka | Web | 21. srpna 2009 v 0:04 | Reagovat

male bejby..ou je
bude vzruso
krasne

10 kiarra kiarra | 21. srpna 2009 v 23:10 | Reagovat

Pozývame vás do novej RPG hry s názvom Einwell, kde si môžete s chuti zahrať akúkoľvek fantasy postavu a pri tom spoznáte mnohých ľudí. Či už ste mesačná elfka, či démon, môžete si nájsť prácu ktorá vás bude baviť (napr. smiete mať vlastný obchod, či smiete byť učitelom a i dokonca liečitelom). Ak sa vám to zapáčilo, prihláste sa (registruj) a ak nie, túto správu ignorujte.
http://einwell.blog.cz/

11 Lilly Lilly | E-mail | Web | 26. srpna 2009 v 8:09 | Reagovat

wáw, sprová kapitolka... nj, nic nového, stejě jako všechny :D jaj, ale jak na tohle Siris zareaguje, wáw, nemůžu se dočkat pokračování :) jsem tááák zvědavá :D

12 cutedaisy cutedaisy | 24. listopadu 2009 v 19:44 | Reagovat

jo......doufám, že to bude holka.....a podobná jako Sirius:-D......kdy bude pls další kapča....tato povídk aje moc krááásnáá............tak pls piš dál, díky....!!!jsi úžasná!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama