18. kapitola - Jarní překvapení

17. května 2008 v 17:01 | Illandris |  Velice hluboký omyl
Tak je tu konečně slibovaná kapča k VHO. Já nevím, čím to je, ale psaní mi teď vůbec nejde. Tuhle kapču jsem psala skoro týden, než konečně vypadala tak, aby se dala zveřejnit. Přesto je ale taková divná, protože mám teď nějakou krizi. Každopádně doufám, že se bude líbit alespoň vám, když ne mě, a každou kritiku beru. Kromě té, že bych měla úplně přestat psát, podle názoru jedné čtenářky, která mi napsala k minulé kapče moc pěkný komentář:)





Březen vystřídal duben. Ve škole vládla veselá jarní atmosféra a všechny páry se už těšily na přicházející květen, lásky čas.
Zatímco vztah mezi mnou a Siriusem byl čím dál tím lepší, s Jamesem to moc dobře nevypadalo. Skoro vůbec jsme spolu nemluvili a vypadalo to, že se James hodně trápí. I já se trápila. Ačkoli jsem se snažila, aby to mezi námi bylo zase v pohodě, zdálo se, že se vždycky stal přesný opak. Nakonec jsem se tedy rozhodla, že už to definitivně ukončím, protože to prostě už dál nemělo smysl. Nesmírně mě to rmoutilo, ale nedalo se nic dělat. Museli jsme se prostě vydat každý svou cestou.
Problémem však bylo, že jsem měla hrozný strach říct to nahlas. Ale místo toho, abych si o tom s Jamesem rozumně promluvila, jsem trávila většinu času ve společnosti Siriuse a všechno neustále odkládala. Možná to bylo proto, že jsem byla příliš zbabělá na to, abych skončila něco, o co jsem dlouhou dobu bojovala. Myslela jsem si, že James je to, co v životě chci, jenže jsem se spletla. Všechno, co mezi námi bylo, najednou vyprchalo.

Dnešní večer samozřejmě nebyl výjimkou. Sirius mi totiž oznámil, že pro mě má nějaké překvapení a já se těšila tak, že jsem na Jamese ani nepomyslela. Sešla jsem do společenské místnosti, kde už na mě Sirius čekal.
"Tak co pro mě máš?" naléhala jsem na něj, ale on se jen ušklíbl.
"Nech se překvapit," řekl a vytáhl z kapsy velký modrý šátek. Než jsem se stačila zeptat, k čemu ho má, už jsem měla zavázané oči.
"Neblázni, vždyť se někde přerazím," strachovala jsem se o své zdraví.
"Neboj," ujistil mě Sirius a opatrně mě vyvedl z místnosti ven. Vláčel mě po hradu skoro hodinu a já už jsem téměř vůbec necítila nohy. Najednou mě pustil a někam zmizel. Já jsem využila situace a šátek si z očí stáhla.
Všude byla tma. Stála jsem v nějaké chodbě, kterou jsem nikdy před tím neviděla. Na zdech chyběly pochodně a jediné světlo tak vydávala Siriusova rozsvícená hůlka. Sirius přede mnou právě opatrně nadzdvihával jakási dvířka ve stropě. Když se mu je podařilo otevřít, ohlédl se za sebe. Zjistil, že už vidím a usmál se.
"Tohle je to překvapení."
"Děláš si ze mě legraci?" vykřikla jsem potom, co jsem se vzpamatovala. "Jestli si myslíš, že si to s tebou rozdám v nějaký shnilý díře, tak jsi se teda spletl!"
Sirius se usmál. "A někde jinde jo?"
"Ty si s tím nedáš pokoj?" zeptala jsem se a probodla ho zlostným pohledem.
"Tak se hned nečerti," řekl Sirius a prolezl dvířky do místnosti za nimi. Já jsem na nic nečekala a vyšplhala za ním.
Ocitla jsem se v nějakém tmavém sklepě. Všude kolem mě byly napěchované krabice a páchlo to tu plísní. Opatrně jsem nahlédla do jedné z beden a zjistila, že je plná gumových slimáků. Hned jsem si jich hrst nabrala a otočila se k Siriusovi. Bohužel jsem při tom ale omylem vrazila do krabic, které byly naskládané do vysokého komínu. Všechno se to s rachotem sesypalo na zem a Sirius se leknutím otočil.
"Proboha, co to děláš?" sykl na mě, když viděl můj provinilý výraz. "Vzbudíš majitele."
"Cože? My jsme tu nezákonně?" divila jsem se.
"A co si myslíš? Že je tady veřejný občerstvení?" řekl Sirius a zaťukal si na čelo. Já jsem jen pokrčila rameny a přiblížila se co nejblíže k němu, abych zase něco neprovedla. Sirius opatrně otevřel dveře, které vedly ze sklepa ven a oba jsme jimi prošli. Vylezli jsme za obrovským prodejním pultem plným všemožných cukrovinek.
"Jé, my jsme v Medovém ráji!" zajásala jsem.
"No, hlavně to tu řvi na celý kolo, aby nás tady našli," zamračil se Sirius a zamířil ven na ulici.
"To nebylo to překvapení?" zeptala jsem se zklamaně, když jsem vyšla za Siriusem do tmavé hlavní ulice.
"Ne, to hlavní přijde za chvíli," ušklíbl se a kopl do kamínku, který mu překážel v cestě.
Šli jsme mlčky několik minut a mě už začínala být docela zima. Přestože už byl téměř květen, večery byly chladné. Sirius najednou zastavil před zašlou hospodou U prasečí hlavy a ohlédl se na mě.
"Co to má znamenat?" zeptala jsem se a povytáhla obočí.
"Jdeme chlastat," zazubil se Sirius a já v tu chvíli měla chuť jednu mu vrazit.
"Ty jsi snad spadl z višně." Snažila jsem se, aby to vyznělo normálně.
"Ne, proč?" divil se Sirius a aniž by bral ohled na mě, vešel dovnitř.
"Chlapi," zamumlala jsem. "Myslí jenom na chlast a na ženský." Ale protože jsem nechtěla venku mrznout, musela jsem prostě dovnitř jít. Sirius seděl hned u prvního stolu a už si stihl objednat jednoho panáka ohnivé whisky. Já jsem si k němu přisedla a pro začátek si chtěla objednat máslový ležák, ale Sirius mi i přes můj nesouhlas objednal whisky taky.

Za hodinu už jsem ztratila přehled o tom, kolik panáků jsem vypila, ale bylo jich určitě dost, protože mi začalo být pěkně špatně.
"Já už radši půjdu, je mi blbě," řekla jsem a zvedla se. Ihned jsem zamířila z hospody pryč.
Vyšla jsem do té strašné zimy, ale v tu chvíli jsem ji ani moc necítila. Sirius z hospody vylezl asi minutu po mě a byl zázrak, že se vůbec udržel na nohách. Navzájem jsme se podepřeli a vyrazili směrem, odkud jsme přišli.

* * *

Do potemnělé ložnice pronikly sluneční paprsky a polechtaly mě na nose. Posadila jsem se a pořádně se protáhla. Najednou jsem ale zjistila, že mám na sobě velkou košili, která rozhodně nebyla moje. Zpanikařila jsem. Ze včerejška jsem si nepamatovala vůbec nic a doufala jsem, že se nic nestalo. Roztáhla jsem závěsy a spatřila Siriuse, jak se na mě vesele zubí.
V tu chvíli jsem to pochopila. To vůbec nebyla moje ložnice ani moje postel a ta košile byla samozřejmě Siriuse. Vstala jsem a výhružně se na něj podívala.
"Co se stalo?" zeptala jsem se probodla ho naštvaným pohledem.
"Jak to mám vědět?" Nasadil nechápavý pohled.
"Už toho mám dost!" vyštěkla jsem tak, že se Sirius polekal. "Zase jsi mě schválně opil. Jsi fakt nemožnej idiot!" Sirius se ale k mému překvapení usmál.
"Víš, že ti to sluší, když jsi rozčílená."
"Jamesovi se líbím, když se směju," odsekla jsem. Siriusovi najednou úsměv z tváře zmizel a místo toho nasadil zklamaný výraz.
"Ale ty jsi se s ním už rozešla, ne?"
"Ještě ne," povzdechla jsem si. "Nemůžu se k tomu nějak přinutit." Sirius se ke mně přiblížil.
"A nechceš s tím nějak pomoct?" nabídl se. Já jsem ale jeho pomoc odmítla.
"Tohle si musím vyřídit sama, Siriusi."
"Aha, ale asi tě potěší to, že se vůbec nic nestalo. Nespali jsme spolu. Jen jsem tě sem uložil, protože jsi vypadala dost hrozně," řekl Sirius a nepatrně se pousmál.
"Vážně?" zaradovala jsem se a zničehonic Siriuse objala. Náhle se však otevřely dveře. V ložnici se objevil James a já se rychle od Siriuse odtrhla. Tohle jsem nechtěla. Nechtěla jsem, aby si James myslel, že se Siriusem chodím.
James se zarazil a já na něho provinile pohlédla. On se ale k mému obrovskému překvapení usmál. Myslela jsem, že mi vypadnou oči z důlků nad tím, co jsem právě spatřila. James mě právě nachytal, jak se objímám se Siriusem a místo toho, aby na mě křičel, se smál.
"Tak já vás tu nechám o samotě," zamumlal Sirius a rychle z ložnice zmizel. Já jsem ještě pořád zírala na Jamese a Siriuse nevnímala.
"Neposadíme se?" řekl James klidným tónem a poklepal na Siriusovu postel. Oba jsme si tedy sedli a já jen netrpělivě čekala, co přijde.
"Mimochodem, pěkná košile," pochválil James ten kus hadru, který jsem měla na sobě.
"Ta je Siriuse," šeptla jsem a zahleděla se na podlahu.
"Já vím," řekl James. "Každopádně ti přeju, aby ti to s ním vyšlo." Ve mně najednou hrklo.
"My spolu ale nechodíme, jsme jenom kamarádi," bránila jsem se a James se úlevně usmál.
"To je dobře. Byl bych nerad, aby ti ublížil," řekl a chytl mě za ruku. "Víš, já jsem si uvědomil, že my dva se k sobě vlastně nehodíme, a i když jsme spolu chodili, stále jsem myslel na Lily. Nejraději bych vás měl obě, ale to nejde," ušklíbl se James a pokračoval. "Měl jsem v hlavě zmatek, proto jsem si tě ani moc nevšímal, ale ty jsi stejně trávila všechen čas se Siriusem, takže jsem se ani necítil provinile." Podíval se mi do očí a já jsem se trochu zachvěla. Pořád jsem ho měla ráda, ale prostě to už bylo úplně jiné než na začátku.
"Nikdy jsem to s tebou nevzdala," zašeptala jsem. "Ani tehdy, když jsi pořád pokřikoval na Lily. Ani nevíš, jak mě to vždycky ranilo." James mě pohladil po tváři.
"No jo, choval jsem se jako pitomec. Každopádně bych byl ale rád, kdybysme zůstali práteli," natáhl ke mně svou ruku a já ji stiskla.
Po důvěrném rozhovoru jsem se v rychlosti oblékla a potom jsme se s Jamesem vydali na snídani do velké síně. Míjeli jsme zrovna tajnou chodbu, která vedla téměř až do vstupní síně, když jsme zpoza závěsu, který ji zakrýval, uslyšeli něčí hlasy.
"Siriusi, prosím tě, nech Nicole na pokoji. Nechci, abys ji pomotal hlavu a potom ji odkopnul. Je to hodná holka a tohle si nezaslouží," říkal zrovna Remus, který zjevně stál hned vedle závěsu.
"Ale, Remusi," bránil se Sirius, "já jsem se do ní asi… vím, že to bude znít divně… ale ona je první holka, do který jsem se asi opravdu zamiloval. Jedinej problém je, že mě nechce," povzdechl si a já okamžitě strnula.
"Tak on se do mě opravdu zamiloval nebo to je jen nějaký trik na Remuse?"
"Pojď, Nicky, vezmeme to radši jinudy," vytrhl mě z myšlenek James a chytl mě za ruku. Cestou do velké síně jsem pořád přemýšlela o tom, co jsem právě slyšela a nechtěla jsem tomu uvěřit. Jako omámená jsem se posadila vedle rozesmáté Lily, která okamžitě ztuhla, když mě viděla přicházet s Jamesem.
"Vy se spolu zase bavíte?" sykla na mě potom, co jsem se posadila. "Já myslela, že jsi se líbala s Blackem?" dodala schválně nahlas, aby ji slyšel i James.
"Já o tom vím, Evansová," reagoval na to klidně a posměšně se na Lily ušklíbl. Lily leknutím málem spadla se židle.
Já jsem byla také překvapená, ale ne z Jamesovy odpovědi, ale z Lily. Nikdy před tím bych neuvěřila, že je něčeho takového schopná. Když jsem potom odcházela na hodinu bylinkářství, těsně před skleníky jsem Lily dohonila a odtáhla ji stranou za jeden z keřů.
"Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat u tý snídaně?" utrhla jsem se na ni. Lily se nepatrně začervenala a se zájmem si prohlížela svoje boty.
"Nezlob se, Nicky," spustila potom, co si svou odpověď pořádně rozmyslela. "Myslela jsem, že ty a James už spolu nemluvíte a dneska ráno… chtěla jsem, aby… " odmlčela se a ještě víc zrudla. Při jiné situaci bych ji litovala, ale teď jsem měla vztek.
"Tak v tom případě můžeš bejt spokojená, protože jsme se dneska definitivně rozešli!" vykřikla jsem na ni a otočila se k odchodu.
"Počkej!" zavolala na mě a já se ještě otočila. "Já ti to musím říct. Jsem do Jamese zamilovaná," přiznala se Lily a znovu se zahleděla na své boty.
"Já o tom vím," usmála jsem se a zamířila k ní. Lily ke mně vzhlédla.
"Ty o tom víš? A proč jsi mi to neřekla?" divila se.
"Čekala jsem, až se mi svěříš sama a přestaneš hrát tu stupidní hru."
"A myslíš si, že on… no, že mě má ještě rád?" zeptala se a pohlédla na mě.
"Stoprocentně," ujistila jsem ji a mrkla na ni.

 


Komentáře

1 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 17. května 2008 v 17:15 | Reagovat

Super:)))))

2 Teresie Teresie | E-mail | Web | 17. května 2008 v 17:44 | Reagovat

Il!!!!!!!!!!!!!!! To byla senzace!!!! Prostě Bomba!!!!! Já sem tak šťastná, že se rozešli!!!!!!!!!!!!!!! :))) A Sirie se do ní zamiloval!!! :)) Super!! :D Rychle si pospěš s další :)) Prosííím!!! :)) páááá :))

Terinkáááááááá

3 Gigi Gigi | Web | 17. května 2008 v 19:03 | Reagovat

krásná kapča...co jinýho napsat...fakt neměla chybu a i když bylo fajn, že spolu Niki a James chodí, přece jen jsem ráda, že se rozešli...

4 maggdinka maggdinka | Web | 17. května 2008 v 20:58 | Reagovat

Supeeer!!! tohle že je nepovedená kapča? sice je v ní moc věcí najedou, nejdřív rozchod, pak to že se Siri zabouchl do Nicky a pak to, že se Lilly zabouchla do Jamese. To víme sice už dlouho, ale v jeden den je to taký divný....ale jinak kapča byla moc fajnovská a myslím, že tohle je už finálový co? No nic, rychle další kapču, nebo to nevydržím, ale chápu, že ti psaní moc nejde, mě teďka taky moc nebaví a přidávám málo. Na psaní hold musí bejt nálada, to znám...supeeer kapča, rychle pokráčko, prosíííím!!! :o)

5 Hanďa Hanďa | 17. května 2008 v 20:59 | Reagovat

bezvadný.tohle byla skvělá kapča.Fakt  to bylo super.Rychle prosím další

6 luckily luckily | Web | 17. května 2008 v 21:22 | Reagovat

hezká kapča, je škoda že se Nicol s Jamesem rozešla, ale radši budu, když bude spolu se Sirim...:)

rychle další!!!!:)

7 Dromedka Dromedka | Web | 17. května 2008 v 22:25 | Reagovat

Wow... super... ta tvoje krize, jestli nějakou máš, absolutně nejde poznat... :) Byla to skvělá kapča a už se těším jak to dopadne.. :)

8 LiZinKa LiZinKa | 17. května 2008 v 23:52 | Reagovat

noo super...pekne:)..aj ked sa mi to pacilo aj pred tym..ale toto je lepsie:)

9 Lazy Lazy | 18. května 2008 v 10:01 | Reagovat

ahojky mám novej blog kde se dá koukat na spoustu filmů sou tam i seriály a filmy na přání napiš mi a já ti ho najdu jestli chceš jukni se http://lilolilolilo.blog.cz/

10 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | Web | 18. května 2008 v 11:28 | Reagovat

Bezva!!! Tohle je úpe povedený. Heslo: "Z přátelství může být láska, ale z lásky nemůže být přátelství." tu zjevně neplatí a je to jednině dobře. Já jsem taky s ex- kámoška a je to úpe v pohodě... Úpe se mi ta kapitolka líbí... ;o) Jsem ráda, že se to takhle vybrbilo, je to perfecto a lepší to snad ani být nemohlo. To jak byla se Sirim v Prasinkách, to probuzení ráno v jeho košili... =oD Skvělý a ještě i jak se v tý situaci zachoval James. Bože to bylo sladký. A jak řekl, že by je chtěl mít obě... To bylo prostě nepřekonatelný - nemám slov... Rychle další, moooc prosím... ;o)

A prej, že je ta kapitola divná, ju? Je skvělá úpe best!!! A když máš nějakou krizi, tak doufám, že se to brzo vyřeší a bude to zase Oki... ;o)

No ohledně toho komentu, co ti u předešlé kapitolky zanechala nějaká ta blbá pipka... Vůbec si z toho nic nedělej. Je to věc názoru, ale ten její názor asi ztratil směr, páč si nedokážu vysvětlit, proč někdo píše, abys přestala psát něco tak úžasnýho... ;o) Fakt je to trubka a jestli se jí to nelíbí, tak ať to nečte a neshazuje někoho na něco podřadnýho... Ten koment byl fakt takovej hnusnej... Ale fakt si z toho nic nedělej... =o) Máš tu nás a my tě podržíme... Nebo teda alespoň doufám, nemohu mluvit za ostatní... ;o)

Už se těším na další... ;o)

11 Jasane Jasane | E-mail | Web | 18. května 2008 v 14:01 | Reagovat

SKVĚLÝ! Vážně úúžasná kapitola!!xD

12 M.o.n.i.k.a M.o.n.i.k.a | Web | 18. května 2008 v 14:13 | Reagovat

Skvělé=)

13 Lali Lali | 18. května 2008 v 18:12 | Reagovat

pěkná kapča

14 wisty wisty | E-mail | Web | 18. května 2008 v 19:18 | Reagovat

fakt pěkný:)

15 Sawarin Sawarin | E-mail | Web | 19. května 2008 v 18:58 | Reagovat

Nádherný.. Krásná povídka.. Jsem ráda, že se nám to tak vyřešilo..:) Už se těším na další..:)

16 Lili Lili | Web | 19. května 2008 v 19:29 | Reagovat

júúúúúúúúúúú ja som vedla .nenapisem duchaplny koment tak to pls ignoruj!

fiha to Lilino priznanie na konci uzasneeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee urco neprestavaj a na tu hus co si nedovidi ani na zobak nalezite ignoruj a nic z nej nerob!urcite ziarli tak musis pochopit ze musia existovat aj dementny ludia bez stvrtiny mozgu!

no a co som to este chcela napisat??aha uz viem ::rychlo pridaj dalsiu kapcu plssssssssssssssssssssssssssss

17 Leenikk Leenikk | Web | 19. května 2008 v 19:41 | Reagovat

Pěkně happy to je! :))

18 Anias Anias | Web | 19. května 2008 v 22:01 | Reagovat

hm.. tak tohle že je nepovedená kapica.. to jako vubec. Já před tebou smekám.. takhle dobrou kapcu uz jem dlouho nečetla..

19 Terka-your eSBé Terka-your eSBé | Web | 20. května 2008 v 19:54 | Reagovat

Ahoj,začalo první kolo VGS,tak tvoř a posílej!!

20 Šketlinka Šketlinka | Web | 21. května 2008 v 20:01 | Reagovat

hezkýýýýýýýýýýýýý...fakt moc pěkný pokráčko...Tak už jenom aby se se Siriusem dala Nicky dohromady...

21 Terka-your eSBé Terka-your eSBé | Web | 22. května 2008 v 15:44 | Reagovat

Ahoj,úkol do VGS musíš odeslat do pondělí,podrobnosti n amém blogu!

22 Atea Atea | Web | 22. května 2008 v 18:48 | Reagovat

Skvělá kapitola, moc vydařená, není slov tak nějak. těším se na next...

23 Stania Stania | Web | 1. července 2008 v 16:22 | Reagovat

Má tvář právě vytváří něco neidentifikovatelného...polovina se usmívá, protože se jí kapitolka mooc líbila, druhá polovina smutní, protože cítí, že už se schyluje ke konci...jenomže vím, že mě čeká ještě několik nepřečtených kapitol, takže smutek mizí a zůstává jenom úsměv. Co dodat, tvůj talent se nezapře a každý, kdo tvrdí opak, nic nepochopil. My nepíšeme, protože se chceme zalíbit ostatním, píšeme, protože nás každé slovo, řádek, každičká věta naplňuje štěstím. Ti, kteří nám říkají, ať skončíme se psaním, nám závidí...Nemyslím talent, či umění vybrat správná slova, závidí nám to štěstí, které nás naplňuje. Proslovů bylo dost, jdu číst dál...;o) A nezapomeň...Píšeš úžasně, Illi...:o)

24 Lúthien Lúthien | Web | 8. září 2011 v 12:44 | Reagovat

Jdeme chlastat :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama